V tyto dny vrcholí tzv. valentýnská zima, která patří ke známému pranostickému období a tím je tzv. tuhá únorová zima (od cca 6.2. do 24.2.). Valentýnská zima bývala s obavami nejčastěji očekávána zejména povozníky, formany, kupci a obchodníky. Ochromení dopravy způsobovalo místy obchodní odříznutí měst od venkova, což se projevilo okamžitým zvýšením cen a přechodným nedostatkem některých druhů zboží, především pak potravin. V tomto období často zamrzala i voda v mlýnských náhonech a odtud je rčení: „Na svatého Valentina zamrzne i kolo mlýna.“
Příčinou vzniku drsnějšího období tuhé únorové zimy na našem území bývá zpravidla tzv. evropský zimní „monzum“, při něm do střední Evropy proudí chladný arktický vzduch. Takováto extrémní situace na našem území nastala např. v únoru 1929. Tehdy byla dne 11. února v Českých Budějovicích, na jižním okraji města u Stacherova mlýna, zaznamenána vůbec nejnižší teplota, která byla doposud naměřená v ČR. Neuvěřitelných mínus 42,2 °C. Rekord naměřil amatérský meteorolog Jaroslav Maňák, tehdy osmačtyřicetiletý profesor fyziky a matematiky na českobudějovickém gymnáziu.
Jak to u nás v roce 1929 vypadalo:
Vánice, spousty sněhu a mrazy ochromily i dopravu. Rybníky promrzly téměř ke dnu. Vltavu spoutal led do hloubky jednoho metru. Zamrzaly vodovody i plynová potrubí, byla nouze o vodu, fronty na uhlí prý připomínaly válku. Noviny byly plné zpráv o počtu zmrzlých lidí, o pomrzlé lesní zvěři a ptactvu, které i v Praze sbírali po nůších. „Ptáci padali zmrzlí z nebe,“ zapsal si kronikář jedné severočeské vesnice. Napočítal, že jen v okresu Louny bylo před tuhou zimou více než čtvrt milionu ovocných stromů – během zimy jich přes 70 tisíc umrzlo. Celkem v Čechách mrazy té zimy zničily pět a půl milionu ovocných stromů. V roce 1929 už jezdilo po Československu asi 100 tisíc automobilů, ovšem od ledna do března byly vozy prakticky nepoužitelné a k přepravě nákladů znovu sloužily staré dobré koňské potahy. Domy byly promrzlé, většina venkovských škol zavřela. „Ve školách přerušeno vyučování, protože se místnosti nedaly vůbec vytopiti, ač topeno od 4 hodin ráno,“ uvádí kronikář obce Dobřejovice u Hluboké nad Vltavou. Jedna obava se ale přece jen nesplnila, a to obava z jarních povodní. Nenastala žádná prudká obleva, mráz ustupoval pomalu a led a sníh odtávaly postupně. Na stinných místech vydržel sníh až do května. Posunuly se i začátky jarních prací. Zemědělci začali sít až v dubnu, a to ještě teple oblečeni.
Staré pranostiky tvrdí: "Jaká zima, takové léto." To se v roce 1929 skutečně potvrdilo. Léto bylo nesmírně suché a teplé, například v červenci dosahovaly teploty až třiceti sedmi stupňů nad nulou. Horké dny pak přetrvaly až do konce září.
Svatovalentýnské pranostiky:
- Je-li na svatého Valentýna hvězdnatá obloha, bude pozdní jaro.
- Svatý Valentínek - jara tatínek.
- Na svatého Valentýna sej přísadu do záhonka.
- Když se na Valentýna napije z kolejí pták, tak se na Matěje (24.2.) z ní napije vůl.
- Svatý Valentin - první jarní svátek, svatý Matěj (24.2.) - druhý jarní svátek.
- Na svatého Valentina nemá hospodyně nasazovat husy, neboť by nebyla dobrá housata.
- Na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna.
- Na svatého Valentýna se ze srdcí směje Hermésova špína.
- Svatý Valentýn pouští mrazy a sněhy hází.
- Valentýnské zimy formani se bojí.
- Když Valentin pustil, každý svatý pustí.
zdroj: kniha Velký pranostikon - Zdeněk Vašků a archiv Antonín ViK a www.catholica.cz,
vyobrazení: obraz, Karel Živný (1899-1973)
