Jednou král zabloudil v lesích, až se konečně v noci dostal k uhlířově chalupě, kde byl pohoštěn. Ustláno měl na půdě a mezi tím se narodil uhlířce synek. Král nemohl spát a viděl, jak o půlnoci přišly tři staré babičky, celé bílé, každá měla v ruce rozsvícenou svíci. První řekla: „Já tomu chlapci dávám, aby se dostal do velikých nebezpečí.“ Druhá pravila: „A já mu udílím, aby ze všech šťastně vyváznul a byl dlouho živ.“ A třetí dodala: „A já mu ustanovuji za ženu dcerušku, co se dnes králi narodila.“ Pak babičky zhasily svíce a zmizely, byly to Sudičky.
Král již neusnul. Ráno slyšel, že uhlířka zemřela. Uhlíř naříkal, co si počne s malým hošíkem. „Dej mi ho,“ řekl král, „já se o něho postarám.“ Chuďas ochotně svolil v domnění, že dítě své dobře zaopatřil. Král se vydal na cestu domů a syna uhlíře později přivede sluha. Když se král vrátil do zámku a spatřil novorozenou princeznu, zavolal sluhu a řekl: „Jdi do lesa tam a tam, dones tyto peníze uhlíři a dítě, jež on ti dá, na zpáteční cestě utopíš.“ Tak se stalo. — Ale hošík uhlířův neutonul, nýbrž byl zachráněn od rybáře, jenž ho vychoval. Chlapec vyrostl a stal se z něho krásný jinoch. Jednou tudy jel král a ptal se rybáře, je-li Plaváček jeho vlastní dítě a dozvěděl se, jak se hoch k rybáři dostal. Král se na chvíli zarazil, ale brzy se vzpamatoval, slezl z koně, napsal své paní list, aby posla dala popravit a vyslal Plaváčka ke dvoru. Jinoch vesele kráčel lesem, ale zabloudil. Potkal babičku a zeptal se jí na cestu. Babička, jedna ze Sudiček, zdržela posla přes noc, a když usnul, vyměnila dopis za jiný, ve kterém stálo: „Dej posla s dcerou naši oddati, můj to souzený zeť.“
A tak se stalo. Uhlířův synek byl oddán s princeznou. Král sice zuřil a zetě k dědu Vševědu pro
tři zlaté vlasy vyslal, ale na věci nic změnit nemohl. Plaváček vykonal obtížnou úlohu pomocí
své kmotry Sudičky a přinesl tři zlaté vlasy. Tak se uhlířův syn stal královým zetěm, jak Sudička ustanovila.
