Křesťané si v tento den připomínají, že Ježíš povečeřel s učedníky, ještě před tím, než ho Jidáš zradil. Událost je známá jako Poslední večeře, nebo Večeře páně, při které Ježíš ustanovil Svátost kněžství. Liturgická barva tohoto dne je bílá, symbolizuje světlo, radost a nevinnost. Zelený čtvrtek byl v lidové víře také hlavním dnem jarního novoročí, tedy začátkem hospodářského roku, a bylo vhodné tento den sít některé plodiny. Věřilo se, že vše naseté o Zeleném čtvrtku, dni probuzení života v přírodě, dobře prospívá a roste.
Barva tohoto dne se vysvětluje několika způsoby. Jednak se odvozuje od zelenin, které staří křesťané jedli podle zvyku židů. Ohlasem tohoto výkladu je „špenátová“ tradice, jíž se řídíme na Zelený čtvrtek mnohde i dnes. Šlo o pokrmy z prvních zelených bylin, nejčastěji požívaných ve formě špenátu – tedy nasekaných nadrobno a povařených. Výraz špenát tak označoval úpravu bylin, nikoliv konkrétní rostlinu. Pojmenování také mohlo vzniknout zkomolením původního německého názvu Greinendonnerstag, tedy „lkavý čtvrtek“, na Grünner Donnerstag, Zelený čtvrtek. Tento den je i dnem odpuštění, kdy bývalí kající se hříšníci jsou přijímáni zpět mezi věřící. Suché větve (představující hříšníky) církevního stromu se tak opět zazelenaly. Odtud také může plynout pojmenování Zelený čtvrtek.
