Velikonočním pondělím velikonoční čas nekončí. Od Božího hodu velikonočního (neděle) běží čtyřicet dní k Nanebevstoupení Páně a padesát dní ke slavnosti Letnic - Svatodušní svátky.
Říká se mu také červené. Jeho barevný přívlastek vychází z červeně barvených vajíček. Pondělní pomlázka nemá již s církevními svátky nic společného, vychází z tradic doby předkřesťanské (pozůstatek pohanských oslav jara). Ze všech velikonočních svátečních dnů je však nejoblíbenější. Právě k vůli pomlázce, která je spletena z vrbového proutí, nejlépe z osmi dlouhých proutků a ozdobená pestrobarevnými stuhami. Krajově se pomlázce také říká mrskačka, vařejka, šlehačka, višpánek, tatar, žíla, rócák, kančák, korbáč, šibák, konak, čugar ...
Mrskání na Červené pondělí u nás dokládají záznamy již z poloviny 15 století. Tehdy prý metlami z vrbových proutků šlehali nejen muži ženy a chlapci dívky, ale i opačně. Pomlázka podobně jako metličky v lázni, měla pomoci k osvěžení a prokrvení těla. Věřilo se, že vyhání nemoci, chmury a špatnou náladu a vyšlehaným dívkám pomlázka přinese zdraví, mládí i sílu po celý rok a zajistí, aby „neuschly“.
