Krátce po smrti knížete Václava se našlo vhodné podhoubí pro jeho kult v Bavorsku, kde vznikly první svatováclavské legendy. Na přelomu 10. a 11. století se již Václavovo jméno objevuje v martyrologiu (seznamu světců) kláštera sv. Jimrama v Řezně. Velké podpory se dostalo Václavovu kultu od císaře Oty II. (císařem 973–983), neboť Václav představoval typ panovníka-světce, jenž v Říši chyběl. Po přesídlení do Itálie proto Ota II. pověřil mantovského biskupa Gumpolda sepsáním svatováclavské legendy, která zprostředkovala příběh našeho knížete středověké západní Evropě i Kyjevské Rusi na východě.
Sám Karel IV. přikládal velký význam tzv. svatováclavskému kultu. Nechal vytvořit české korunovační klenoty se svatováclavskou korunou a sv. Václavovi zasvětil i kapli v chrámu svatého Víta na Pražském hradě, kde jsou dodnes tyto klenoty uloženy.
