Den svatého Václava byl důležitým dnem i v hospodářském roce, obilí již bylo pod střechou, seno se slámou ve stodole a téměř sklizené sady. Pořádala se posvícení, trhy a nechybělo dobré jídlo. V rodinách se peklo a vařilo, vyhlášenou lahůdkou bývala svatováclavská husa, stejně jako o měsíc a půl později na sv. Martina. Hospodyňky na rodinou sešlost často připravovaly oběd se dvěma chody a pekly se koláče plněné až čtyřmi různými druhy náplní: makovou, tvarohovou, povidlovou a jablečnou. Po celé zemi se také konaly různé platby na vrchnostenských úřadech i na farách.
V některých krajích tímto dnem končila služba čeledi a uzavíraly se smlouvy pro následující rok. Ovšem dost často se uzavírání nových smluv odbylo až mnohem později na svatého Martina. Například pro Šumavu a celé Pošumaví, ale také Horácko, Podhorácko, ale i další oblasti končívaly pastvy na salaších a začínaly v tu dobu návraty stád z horských pastvin do níže položených chlévů ve vsi, aby byl dobytek na zimu pěkně v teple. Od svatého Václava také bylo povoleno pást dobytek i na strništích, úhorech a dalších místech, kde se přes rok pást nesmělo. Po svatém Václavu se také trhaly všechny jablka.
