Svatojánské slavnosti Navalis jsou slavnosti sv. Jana Nepomuckého, které se konají každoročně 15. května v Praze, v předvečer svátku světce. Výraz navalis je přejatý z latinského označení lodní hudby – Musica navalis in honorem Sancti Ioannis Nepomuceni (Lodní hudba k poctě sv. Jana Nepomuckého).
V den svátku sv. Jana Nepomuckého, uprostřed kvetoucího máje a rozkvetlé české přírody, slavila se kdysi slavná svatojanská pouť, kdy matička Praha patřila jen venkovu, který si v tyto dny dával v hlavním městě dostaveníčko. Oslavy probíhaly celých osm dní. Doba pořádání této pouti byla pro venkov výhodná, neboť český sedlák měl již zaseto a letní polní práce ještě nenastaly. Večer před poutí se konaly na památném Karlově mostě pobožnosti u sochy tohoto kněze. Na střeleckém ostrově pak býval pořádán velkolepý ohňostroj. Tisíce poutníků přicházelo do Prahy z krajin českých i moravských. Socha světcova tonula v zeleni svěžích břízek a záplavě květů.
15. května 1715 v 16 hodin se konaly první Svatojánské lodní slavnosti u příležitosti zahájení beatifikačního procesu Jana Nepomuckého. Oslavy pořádal řeholní řád křižovníků s červeným srdcem. V Čechách měl již jen jeden řeholní dům, a to právě Na Františku, na Starém Městě pražském, v místech, kam na vltavský břeh dle starobylého podání dospěla mrtvola umučeného Jana Nepomuckého. Cyriaci tehdy údajně tělo uložili ve svém klášterním kostele sv. Kříže Většího. Tento klášter v 17. a 18. století velmi intenzivně rozvíjel kult sv. Jana Nepomuckého. Podle tradice nejpozději do roku 1416, byly ostatky světce odtud přeneseny do pražské katedrály.
V roce 1729 proběhlo svatořečení svatého Jana. Velkolepé slavnosti trvaly 8 dní (8. – 16. října). V lodích na Vltavě poblíž sochy sv. Jana Nepomuckého hrálo až 300 hudebníků, osm sborů trub a koltlů. Vše bylo doprovázeno ranami z hmoždířů z lodí, břehů a ze Střeleckého ostrova. Kanonizační slavnosti navštívilo statisíce lidí. V roce 1743 se této slavnosti zúčastnila císařovna Marie Terezie, tři dny po své korunovaci za českou královnu, která se uskutečnila 12. května. Modlila se s přítomnými na lodi u Karlova mostu. O přednesené hudbě se vyjádřila, že to byla "pravá opera".
Od roku 1840 se kolem sochy stavělo lešení na způsob kaple a kolem sochy hořelo několik set lampiček. Při soše býval přistaven i varhanní pozitiv. V roce 1862 Hlahol a další pěvecké spolky poprvé nesly národní prapory Prahou. V tomto roce se také poprvé uskutečnilo veřejné vystoupení Sokola, a to právě o svatojanské pouti. 1866 Na svátek sv. Jana Nepomuckého byly údajně demonstrace proti pruskému králi před vypuknutím války. 15. května 1868 byla slavnost spojena s položením základního kamene Národního divadla.
Dá se říci, že svatojánská pouť byla ještě v 19. století celonárodní záležitostí, jak se popisuje v dobovém časopisu Budivoj z 19.5. 1867: „Toho roku vlaky přivezly přes deset tisíc návštěvníků ze všech krajin českých do Prahy. S večerem bylo nejživěji na mostě, kde o sedmé hodině slavné požehnání u sochy sv. Jana bylo odbýváno a pak na nábřeží, kde nepřehledné davy lidu početí obvyklého ohňostroje očekávali. Prskavky o závod vylétaly do výše, mezitím byly zapalovány slunce a bukety ohnivé, což všude hlučný jásot vzbuzovalo. Závěreční ohňostroj pak zvláště skvělostí svou se vyznamenával“. Zájem veřejnosti si poutě udržely do třicátých let 20. století.
Praha se ve svatojánském týdnu také proměnila v přehlídku nádherných národních krojů. Byly zde k vidění kroje jásavých a pestrých barev a hedvábí, vyznačující kraje bohaté ale i kroje vedené v ponurých barvách chudých horských krajů, ale všechny tyto kroje vyjadřovaly národní charakter a odkaz našich předků.
zdroj: Český lid, Karel Pejml a Obyčeje a slavnosti, Eva Večerková
vyobrazení: krasba na kameně, Kvído Mánes (1828, Praha - 1880, Praha)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
