Pověst o Svatojánské postýlce říká: Na své pouti světem přišel prý sv. Jan také jednou k chudé ženě žádaje ji o nocleh. Pustila ho s radostí do sednice, avšak byla tak chudá, že mu nemohla poskytnout ani slámy. Hanbila se za to a slzíc vyšla ven a natrhala na lukách a v hájích nejvonnějších bylin, z nichž pak připravila hostu měkké lůžko. Když se ráno probudila, noclehář byl však již pryč, i zarmoutila se znova, myslila si, že snad odešel bez pozdravu, poněvadž se mu špatně spalo. Avšak když počala kvílí z podlahy uklízet, nalezla pod ním tolik peněz, že si mohla za ně pořídit peřin až do stropu.
Babička nám jednou vypravovala:
Evička z Dolanskébo mlýna odpoledne před sv. Janem Křtitelem ustrojila se svátečně a ač nebyl žádný svátek měla na sobě růžovou novou sukni a damaškový živůtek barvy obláčkové. Na hlavu uvázala si bílou loklušlcu s velkým vyšívaným květem v rohu a širokými krajkami kolkolem, načež si podala z povalu košíček a zavěsivši si jej na rámě, šla na hory pro kapradí a kvítí lesní. Zejtra bylo svatého Jana Křtitele a chce stlát pod stůl. Jdou-li totiž horačky v podvečer svatojanský sbírat lesní kvítí i luční, vždy svátečně k tomu se ustrojí a kvetoucí žeň, již si domů přinesou, podestýlají pak po večeři pod stůl na památku sv. Jana a nechají ji tam ležel až do příštího večera, načež ji pak pečlivě seberou a přimísí ji dobytku do píce. Ve kterém stavení se tento obyčej nedrží, tomu dobytek prý neprospívá.
