Byla to čarovná hra dětí, prolnutá opět zdobením živými květy. S nadsázkou se dalo říci, že šlo o tradici, která byla letním protipólem k zimnímu vánočnímu stromečku. V předvečer svátku sv. Jana Křtitele bylo v nejednom kraji zvykem stlát „postýlku sv. Jana“. Natrhalo se devatero kvítí, ne však holou rukou a nejlépe z devíti mezí (někde se natrhala jen vonná mateřídouška). Pak se kvítím naplnila malá poduška, která se položila pod stůl. Na podušku se položil do středu obrázek sv. Jana a kolem obrázku pak jiné svaté obrázky. Dětem se vyprávělo, že v noci přijde svatý Jan a na chvilku se do postýlky pod stolem položí a odpočine si. Když potom děti v postýlce hledaly otisk Janovy hlavy, čí jinou stopu po jeho přítomnosti, našly většinou nějaký pamlsek, ořech, kousek homolového cukru, nebo peníz, jenž prý sv. Jan zanechal jako odměnu dětem za poskytnutý nocleh.
Na Hořicku sbírali koření (tak se říkalo léčivým rostlinám) do sv. Jana Křtitele. Dělali z něho sv. Janu pod stolem postýlku a také aby bylo prý štěstí ve staveních a požehnání na polích. Koření se skládalo z vlčího máku, chrpy, bílého bezu, heřmánku, mateřídoušky, balšánu, trsu červených jahod, na to se nakladly růže (nejvíce bílých) a přidaly se ještě tři kartáčky květenství pupavy. Mimo to doprostřed položili obrázek sv. Jana Křtitele a kolem obrázky svatých. Koření se nechávalo pod stolem celý týden, aby i dobře proschlo, načež se pak uschovalo, aby bylo pohotově ku spotřebě, protože bylo lidem i dobytku dobrým lékem proti všem nemocem.
