Svatoblažejské požehnání, koledování a svěcení chleba
Na svátek svatého Blažeje se v kostelích udělovalo "svatoblažejské" požehnání a světil se chléb, voda, víno i ovoce. V pramenech z arciděkanského kostela sv. Bartoloměje v Plzni je připomínán obřad svěcení chleba a vody na den sv. Blažeje z konce 17. století. Jen málokterý věřící si v toto ráno nechal ujít příležitost si pro ně přijít. Podle legendy totiž světec svými modlitbami zachránil chlapce, kterému v krku uvízla rybí kost a hrozilo mu udušení. Právě proto se svatý Blažej stal mocným ochráncem proti krčním chorobám. Po mši svaté pak kněz přikládal věřícím pod bradu dvě zkřížené, posvěcené hromničky a žehnal každému od nejmladšího po nejstaršího. Tato prosba měla farníky uchránit před veškerými krčními neduhy – především před obávaným záškrtem, který byl v minulosti pro děti často smrtelný.
Kromě svěcení chleba se v těchto dnech v kostelích tradičně zapalovaly svíce. Tento zvyk měl však jiný význam než hromniční svěcení o den dříve. Již od 16. století se traduje, že kdo chtěl být uchráněn od bolestí zubů měl by zapálit svíčku právě na svátek svatého Blažeje. Tato tradice vychází z legendy o světcově věznění: v temném žaláři mu jedna věrná žena denně nosila jídlo a svíčku, aby mu dopřála alespoň trochu světla. Blažej jí tehdy slíbil, že pokud každý rok obětuje byť jedinou svíci, ochrání ji to před nemocemi, proto dodnes věřící zapaluji v tento den v kostelech svíčky.
V Podkrkonoší ten den přicházely všechny prodavačky housek s plným košem „blažejského“ pečiva do kostela, aby daly housky posvětit. Hned poté ho jako o závod prodávaly od domu k domu. Také v Manětíně na Plzeňsku pekl pekař tzv. maultašky, běžné houskové pečivo, posvěcené a před kostelem prodávané. Šlo dobře na odbyt, prý proti bolení v krku. Někde byl svátek sv. Blažeje také dnem prevence proti požárům, např. na Bzenecku se na sv. Blažeje světil chléb z něhož se kousek zastrčil do střechy stavení, aby se mu vyhnul ohnivý kohout.
Na tento svátek mívali dříve školáci volno, hned po mši začali chodit společně s učiteli po vesnici od domu k domu. Žáci měli na hlavách strakaté nebo papírové čepice a tloukli lžícemi o staré hrnce a zpívali písničku, nebo koledu:
Na svatého Blažeje památka se činí,
že žáci dnešního dne po domech jíti mají.
Jestli nám nic nedáte, tak nás rozhněváte,
všechny hrnce vám potlučem, co v polici máte.
Jeden z nich držel kasičku na peníze, další koš a měch a jiný pak kovový rožeň na který obyvatelé u jejichž domu koledníci zazvonili, napichovali klobásy a uzené maso. Hospodyně nadělovaly i vejce, obilí, bábovku. Potraviny a peníze potom koledníci ve škole odevzdali panu učiteli, který si část nechal a ze zbytku vystrojil menší hostinu na kterou děti vzpomínaly celý rok.
Blažejská koleda prý vznikla na podporu vesnických učitelů, jako přivýdělek učitelského povolání. Nejdéle se tento svátek drží v obci Dluhonice, která je místní částí Přerova. Podnětem k zániku blažejského koledování byl nový školský zákon z roku 1869, který stanovil pevné platy učitelů bez dosud zaručeného podílu na koledách. Mladší generace vesnických kantorů je už považovala za nepatřičné.
Podle lidové víry byl tento den důležitým pro zdraví lidu: „Jestliže jest v den sv. Blažeje ráno sluníčko, bude v nastávajícím roce zdraví sloužit mladým lidem. Polední slunce přichází vhod zdraví dospělých a slunečno k večeru zase lidem starým. Proto je nejlepší, aby na sv. Blažeje svítilo slunce celý den a pak prospěje všem.“
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK - kniha Rok na vsi - Český lid, Karel Pejml - Stará Šumava a kousek Českého lesa
vyobrazení: Vlastimil Rada (1895 -1962)
