sv. Vojtěch byl po sv. Václavovi jako druhý jmenován patronem české země.
Narodil se kolem r. 956, patrně na Libici, v hradisku Slavníkovců, jeho otec byl sám kníže Slavník. Šlo o jeden z nejmocnějších rodů, který vládl na větší části území dnešních východních Čech. Rivalita Slavníkovců a vládnoucích Přemyslovců završená tragickým krveprolitím na Libici výrazně poznamenala i Vojtěchův život.
Vojtěch jako chlapec těžce onemocněl a když po prosbách k P. Marii z nebezpečí vyvázl, otec přislíbil, že z něj vychová kněze. Nadprůměrnému vzdělání se dostalo nadanému Vojtěchovi v Magdeburku, kde strávil téměř 9 let, zde byl podporován arcibiskupem Adalbertem Magdeburským, od kterého při biřmování obdržel jméno Adalbert.
Po smrti prvého pražského biskupa Dětmara, rodem ze Saska, byl mladý Slavníkovec zvolen r. 982 druhým pražským biskupem. Stálé rozpory s knížetem Boleslavem II. přivedly po dvou letech Vojtěcha k myšlence Čechy opustit. Uchýlil se do Říma, kde se svým bratrem Radimem vstoupili do kláštera. V r. 992 byl Vojtěch vyzván, aby se na neobsazený biskupský stolec do Prahy vrátil. Boleslav i kněžstvo slibovali své mravní polepšení, jen aby se opět ujal svého úřadu. Vojtěch svolil. Po příchodu do Čech založil několik nových kostelů. K jeho nejvýznamnějším činům náleží založení břevnovského kláštera v r. 993. Hned následujícího roku pro nepřekonatelné rozpory zklamaný Vojtěch z Čech opět odchází. Za jeho nepřítomnosti byla v r. 995 zákeřně vypleněna vojsky Boleslava II. Vojtěchova rodná Libice. Na ní byli zavražděni i Slavníkovi příbuzní a bratři Spytimír, Pobraslav, Pořej a Čáslav. Přežili pouze nepřítomní Vojtěch s Radimem a nejstarší Soběslav, který se v té době zdržoval v Polsku. Přes tyto tragické skutečnosti byl sv. Vojtěch rozhodnut v případě potřeby se na své místo v Praze opět vrátit. Češi však jeho návrat odmítli.
Legenda o smrti sv. Vojtěcha:
Zklamaný biskup se vydal v doprovodu dvou řádových bratří na misijní cestu do pohanského Pruska. Tam, poblíž Královce, omylem vstoupil na tzv. Romovské pole, které měli pohané za posvátné. Ti se přihnali, udeřili ho prý nejprve veslem, pak ho probodali sedmi oštěpy a podle výpovědi jeho druhů, kteří přežili, usekli pohané Vojtěchovi hlavu a pověsili na strom, kolem něhož potom tančili. Tak skončil život sotva čtyřicetiletého pražského biskupa. Polský kníže Boleslav Chrabrý vykoupil od Sasů Vojtěchovo tělo, které vyvážil váhou zlata, a nechal je pohřbít v kostele.
Kult sv. Vojtěcha se rychle rozšířil po celém území západních křesťanů. V Čechách mu prozatím bránil Vojtěchův slavníkovský původ. Teprve v r. 1039, kdy kníže Břetislav I. uskutečnil válečný výpad do Polska a vyzvedl v Hnězdně ostatky sv. Vojtěcha i jeho bratra sv. Radima, byla úcta ke sv. Vojtěchu přenesena i do Čech. Podle Kosmova svědectví byly ostatky uloženy i s ostatky pěti bratrů v rotundě sv. Víta do r. 1060 a pak je Vratislav II. umístil ve zvláštní kapli. Zakrátko byl jako druhý po sv. Václavovi jmenován patronem české země.
Antropolog E. Vlček r. 1475 zkoumal lebku a potvrdil její zachovalost až na týlní kost i to, že jí chybí díly odebrané jako ostatky. Na lebce byly objeveny i stopy po sečném nástroji, což dosvědčil i zlomek prvního obratle, a pak i další stopy potvrdily pravost oproti dvěma dalším lebkám v Hnězdně a v Cáchách, které také za Vojtěchovu byly vydávány.
Dnes jsou ostatky sv. Vojtěcha uloženy v chrámu sv. Víta v Praze. Svatovítský poklad obsahuje rovněž Vojtěchovi pontifikální rukavice a hřeben ze slonové kosti. Atributy: biskup, déšť, kopí, obraz P.M., orel, oštěpy, štít, veslo.
Svatý Vojtěch zaujímá nezastupitelné místo mezi významnými osobnostmi raně středověké Evropy. Svou morální čistotou a vytrvalostí ve víře dodává duchovní sílu mnoha křesťanům i v dnešní době.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, kronika obce Milavče, www.catholica.cz
vyobrazení: pohlednice, autor neuveden
