K tomu, aby se sv. Hubert stal patronem lovců a myslivců přispěla legenda, kdy Huberta na cestu svátosti uvedlo vskutku královské lovné zvíře – jelen. Uctívání sv. Huberta jako patrona lovu zavedl papež Řehoř III. v letech 731–741 jako protiváhu k Dianě, pohanské bohyni lovu. Dnes je pro všechny myslivce, věřící i nevěřící, sv. Hubert symbolem myslivecké cti, pokory a poctivosti, patronem lovu a ochrany zvěře, tradic a mysliveckých obyčejů. Správně se, ale památka sv. Huberta nyní připomíná 30. května.
Hubert se narodil kolem roku 655 do velmi bohaté šlechtické rodiny v Akvitánii (dnešní Francii). Na královském dvoře žil hýřivým životem, věnoval se jen lovu a vlády nad zemí nedbal. Pole bývala často drcena kopyty jeho lovecké družiny. Přemnoženou zvěř chránil jen pro svou loveckou kratochvíli. Neposlouchal nářku a bědování prostého lidu, ani dobrých rad přátel. Neslyšel prosby své manželky, neuposlechl ani hrozeb duchovních, že jeho jednání přivolá trest boží. Jeho žena při porodu prvního dítěte zemřela, a on o to více hledal zapomnění v lovu a divokých pitkách.
Legenda o jelenu:
Na Velký pátek, v době zákazu lovu, se pořádala štvanice, které se zúčastnil i Hubert s družinou přátel a služebníků. Najednou spatřili kapitálního jelena, kterého pronásledovali až do hlubokého lesa. Všichni to již vzdali, ale Hubert, rozvášněný lovem, se vydal sám do nejtemnějších houštin. Jelen se mu ztratil a unavený Hubert sestoupil z koně. Usedl na skálu, aby si odpočinul. Náhle za sebou zaslechl šramot. Když pozvedl zrak, spatřil na skále jelena, za kterým se tak neúprosně hnal. Jelen před ním klidně stanul, mezi parohy zářivý kříž. Hubert klesl na kolena a překvapeně hleděl, jak na něj postava na kříži v jelením paroží promlouvá přívětivým hlasem:
„Huberte, proč neustále hledáš a lovíš zvěř? Je už na čase, abys začal hledat Boha!“
Pod vlivem tohoto zážitku se Hubert rozhodl věnovat svůj život službě Bohu. Zbavil se všeho majetku a uchýlil se k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu, který ho posléze vysvětil na kněze.
O tom, jak sv. Hubert zemřel, se nedochovaly přesné zprávy. Podle jedné verze zemřel při cestě zpět z Furu do Lutychu, kde byl posvětit nový chrám, onemocněl zimnicí, se všemi se rozloučil a záhy zemřel. Podle jiné pověsti zemřel po nehodě na loďce a utonul. Podle legendy, při prvním otevření jeho hrobu bylo nalezeno nezpráchnivělé tělo. Stalo se tak 3. listopadu 744. Na počest této zázračné události církev zasvětila tento den právě sv. Hubertovi. Podle kalendáře světců se jeho svátek připomíná 30. května.
U nás se o podporu kultu sv. Huberta zasloužil především František Antonín hrabě Špork (1662–1738). V roce 1695 obnovil Řád svatého Huberta, jehož členy mohli být jenom příslušníci šlechty. Členové řádu uctívali památku svého patrona a prosili ho, aby je chránil na lovu před tehdy tak častým úrazem, kousnutím vzteklého psa a od jiných neštěstí spojených s lovem. Také do Čech přivedl parforsní hony (předchůdce budoucích steeple chase) i nový hudební nástroj, lovecký roh. Postupně tak byl vytlačen kult sv. Eustacha.
My si dnes svátek sv. Huberta na různých místech připomínáme svatohubertskými jízdami, vlastně symbolickým honem na lišku, kdy jezdec představující lišku má na rameni připevněný liščí ocas a ostatní jezdci jej „pronásledují“. Tato jízda zároveň znamená ukončení jezdecké sezony. Jinde se zase konají svatohubertské slavnosti, v jejichž rámci se představí třeba i lovečtí psi, sokolníci a připravují se i zvěřinové speciality.
- Nejstarší známé světcovo vyobrazení je na německém dřevorytu z 22. února 1507.
- Od 15. století byly zakládány různé Hubertovy rytířské řády a Hubertova bratrstva.
- Každoročně se slaví svátek sv. Huberta na děkovné mši, kterou doprovází zvuky loveckých rohů. Autory nejznámější troubené a zpívané mše sv. Huberta jsou Petr Vacek a Josef Selement.
- K uctění Huberta staví myslivci také kapličky nebo pomníčky. U nás jich máme cca 30.
- Patroni myslivců jsou: sv. Hubert (30.5.), sv. Eustach (20.9.) a sv. Jiljí (1.9.)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, www.catholica.cz, svetmyslivosti.cz
vyobrazení: obraz, autor neznámý
