Je patronkou hudby, hudebníků (varhaníků), zpěváků, výrobců hudebních nástrojů a slepců. Za patronku hudebníků byla prohlášena proto, že při zvucích svatební hudby prý v duchu zpívala písně chvály Bohu.
Podle legendy pocházela ze starého římského rodu Ceciliů. Již v mládí se stala horlivou křesťankou. Nosila sice šaty odpovídající vznešenému stavu, ale pod ně si oblékala žíněnou košili. Nepotrpěla si na zábavy, ale učila se hudbě a zpěvu, aby takto mohla chválit Boha. Zavázala se slibem věčného panenství. O její ruku požádal Valerianus, pohanský mladík s nejlepší pověstí. Cecilie prosila anděly o přímluvu, aby si uchovala panenství i přesto, že vstoupí do stavu manželského. Po svatbě oznámila manželovi, že její panenstvím stráží anděl a že i on ho může spatřit, dá-li se pokřtít papežem Urbanem. Tím se ji podařilo Valeriána obrátit na křesťanskou víru, později se stal křesťanem i jeho bratr Tiberius. Oba pak zahynuli mučednickou smrtí při pronásledování křesťanů, byli jako šlechtici sťati mečem. Cecílie byla později za svou víru také odsouzená k smrti, a to udušením v lázni ve vlastním domě. Pokus o tuto popravu přežila, proto popravčí dostal příkaz setnout jí hlavu. Stalo se tak 22. 11. v r. 230.
V nejstarších dobách bývala zobrazována jako mučednice s knihou a palmou, eventuálně s lampou, holubicí, mečem, později s ránou v hrdle, od 15. století bývá Cecílie prezentována především s hudebními nástroji, ale i s věncem z lilií, příp. i z růží.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, catholica.cz
vyobrazení: obraz, autor: Jacques Blanchard, 1600-1638, Svatá Cecílie, umístění: Ermitáž, Petrohrad
