Prokopský svátek vyhlížely hospodyně na Horácku, neboť kolem tohoto dne nasazovaly naposledy slepice na vejce pro domácí chov kuřat. Pojily se k tomu magické praktiky, např. chtěla-li mít hospodyně „drdolaté“ slepice, musela si při nasazování vajec na kuřata posadit na hlavu rendlík. Slepičky zvané prokopničky se ponechávaly k chovu, neboť záhy snášely vejce (Žďársko).
Den svatého Prokopa byl pokládán, obdobně jako např. 20. leden (Fabiána a Šebestiána), 29. červen (Petra a Pavla) a 26. srpen (Rufa), za tzv. den veskrze nešťastný. V něm musil být každý člověk stále na pozoru. Nejlépe bylo omezit na maximální možnou míru všechny činnosti, při kterých by mohlo dojít k ohrožení lidského zdraví nebo života a bylo žádoucí vyhýbat se všem nebezpečným místům a v těchto věcech dokázali být naši předci někdy velmi důslední. (Zdeněk Vašků, Velký pransotikon)
- V den svatého Prokopa vždy zahyne sedm lidí: jeden se utopí, jeden zastřelí, další oběsí, je zavražděn, zasažen bleskem, zabije pádem z výšky a je potlučen dobytkem.
- Se zlou se měl potázat ten, kdo nedodržel klid prokopského svátku: to vystihuje pověra, že kdo by se odvážil jít do lesa se sekyrou, objevil by se některý z démonů zajatých sv. Prokopem. (Sázavsko)
- Místy se věřilo, že v tento den se potměšilý vodník čili hastrman zvláště obhlíží po lidských obětech. Říká se, že o tomto svátku se musí utopit sedm nebo devět lidí, sedm prý se jich zastřelí nebo oběsí a někdo musí být zasažen bleskem. (Novopacko)
zdroj: archiv Antonín ViK a Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře : Eva Večerková, Zdeněk Vašků - Velký pranostikon
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.c
