Prokopský svátek vyhlížely hospodyně na Horácku s netrpělivostí, neboť 4. červenec byl poslední bezpečný termín, kdy ještě měly slepice zasednout na vejce, pokud chtěly odchovat kuřátka "prokopničky". S nasazováním vajec se pojila celá řada magických praktik, kterými si hospodyně chtěly pojistit zdárný odchov. Přála-li si „drdolaté“ slepice – tedy kvočny s hustým, načechraným peřím, které dobře hřejí a vodí kuřata, musela si při vkládání vajec pod kvočnu posadit na hlavu převrácený rendlík nebo plechový hrnec. Kulatý tvar měl „zakulatit“ i budoucí slepičky, aby byly pěkně buclaté a dobře nesly. Jiná rada zněla: vejce podkládat jen v lichém počtu 11, 13 nebo 15, a při tom nepromluvit ani slovo, aby se kuřata nezakřikla. Do hnízda se přidával kousek svěcené křídy z Tří králů nebo špetka soli z Velkého pátku, na ochranu před uhranutím a lasicím. Kuřátkům vylíhlým z těchto „prokopských“ vajec se říkalo prokopničky. Byly ceněné a nechávaly se zásadně pro domácí chov. Věřilo se totiž, že právě tyto pozdní slepičky začnou snášet nezvykle brzy. (Žďársko)
Den svatého Prokopa byl pokládán, obdobně jako např. 20. leden (Fabiána a Šebestiána), 29. červen (Petra a Pavla) a 26. srpen (Rufa), za tzv. den veskrze nešťastný. V něm musil být každý člověk stále na pozoru. Nejlépe bylo omezit na maximální možnou míru všechny činnosti, při kterých by mohlo dojít k ohrožení lidského zdraví nebo života a bylo žádoucí vyhýbat se všem nebezpečným místům a v těchto věcech dokázali být naši předci někdy velmi důslední. Staří hospodáři věřili, že co se na Prokopa začne, to se nedokončí nebo přinese smůlu. Proto se nezapřahalo do polí, nejezdilo na trh a nekonaly se svatby. Svatý Prokop sice oral s čertem, ale lidem přál klid – kdo jeho den ctil, vyhnul se hromu, krupobití i rozepři.
- V den svatého Prokopa vždy zahyne sedm lidí: jeden se utopí, jeden zastřelí, další oběsí, je zavražděn, zasažen bleskem, zabije pádem z výšky a je potlučen dobytkem.
- Se zlou se měl potázat ten, kdo nedodržel klid prokopského svátku: to vystihuje pověra, že kdo by se odvážil jít do lesa se sekyrou, objevil by se některý z démonů zajatých sv. Prokopem. (Sázavsko)
- Místy se věřilo, že v tento den se potměšilý vodník čili hastrman zvláště obhlíží po lidských obětech. Říká se, že o tomto svátku se musí utopit sedm nebo devět lidí, sedm prý se jich zastřelí nebo oběsí a někdo musí být zasažen bleskem. (Novopacko)
zdroj: archiv Antonín ViK a spol. a Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře : Eva Večerková, Zdeněk Vašků - Velký pranostikon
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.c
