Sv. Matěj byl považován i za ochránce budoucí úrody, zejména pak ovocných stromů a ovoce vůbec. V tomto významu chodili hospodáři se svou čeledí a dětmi do sadů, kde s plnou vážností třásli stromy s prosbou, modlitbou i patřičnými veršovánky, obracejícími se ke sv. Matějovi za ochranu stromů před jarními mrazy a za bohatou sklizeň ovoce. Přitom se prý nikdy nedívali do korun stromů, protože věřili, že v nich sedí svatý Matěj, a kdyby ho zahlédli, nic by jim nedal. Také dolů do kořenů se nesmělo hledět, dokud se vše neodříkalo. Hlasité volání bylo v čase před rozedněním podpořeno zvonění klíči, otloukání stromu proutkem nebo vařečkou. Při těchto obřadech hrály významnou roli děti, jejichž prosbám prý sv. Matěj rád vyhověl a k magickému konání patřila také nahota nebo sporé oblečení aktérů, dětí bosých a jen v košilích. Někde po dozpívání poklekli k východu slunce a třikrát se pomodlili. Význam všech těchto zákazů a přikázání spočíval v nutnosti soustředit se na vyřčená slova, aby byl magický úkon úspěšný.
- V některých místech se "volání na stromy" dělo formou koledy. Ve Zdechovicích chodila skupina děvčat ověnčená suchým listím ze stromů, tři šly napřed, ostatní dvojstupem za nimi. První chodily od stromu ke stromu, otloukaly je vařečkou a volaly: "Volám, volám sv. Matěje, kde můj hlásek obejde, ať všude dost ovoce je." Ostatní stály v řadě a zpívaly. Když všechny stromy otloukly, vyšla hospodyně a dala jim do uzlíku trochu sušených švestek, hrušek, jablek, někdy i peníze. Když děti obešly celou vesnici, rozdělily se o svůj majetek, který vykoledovaly.
- Večer před svátkem sv. Matěje pobíhá mládež obojího pohlaví v zahradách od stromu ku stromu, do každého kusem dřeva tlukouc provolává: „Sádku, sádku, oblíkej se do zeleného kabátku, zejtra bude mráz, abys neozáb'!"
- Na Nechanicku, aby ještě spíše pohnuly děti sv. Matějem, lezly nahé před východem slunce na ovocné stromy a prosebně volaly: "Prosím, prosím svatého Matěje, nám ať ovoce hojného dopřeje, kamkoli v zahradě hlas můj se rozleje."
- Na den sv. Matěje chodívají děti s půlnocí na pole a zahrady hospodářů a tam okolo stromů běhajíce říkají: „Dnes je svatého Matěje, Matěje, ať se ten hlásek obejde, obejde, všude ovoce dost bude, a ničeho nezmrzne." Potom jdou hospodáři přát, aby sv. Matěj stromy ovocem hojně obdařil. Z Náchodska
- Na sv. Matěje v Bezděkově u Choltic posílaly rodiče své bosé děti před sluncem východu do zahrady. Ty držíce se stromu točily se kolem něho, nebo běhaly po zahradě a volaly: „Svatý Matěji! Přines nám ourody do naší zahrady!“ Nebo vzalo děvče menší děcko na záda a volalo po třikráte: „Na svatého Matěje nese děvče pachole; kde ten hlas se obejde, všude dost ovoce bude."
- Nebo také starý výminkář vešel bos do dvířek u zahrady a mocným hlasem křičel do korun (sevře ústa dlaněmi): „Volám, volám svatého Matěje! Kde se ten hlas obejde, všude dost ovoce bude."
- Na den sv. Matěje před východem slunce vybíhali chlapci — mnohdy v pouhé košili — do zahrad, tlukouce dřevem do stromů provolávali: „Na svatého Matěje chytili jsme zloděje. Kde můj hlásek obejde, všude dost ovoce bude." Z Chrudimska
- Jinde zase vycházely děti v den sv. Matěje do ovocných sadů hned ráno, aby se tam pomodlily za úrodu ovoce. Po modlitbě pak zatřásly každým ovocným stromkem a říkaly:
"Volám, volám sv. Matěje, kde můj hlásek zapěje, všade ovoce bude,
k tomu mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Amen."
- Místy zase před východem slunce běhali děti po zahradě a křičí, co hrdlo stačí: „Svatý Matěji, ať nám Pán Bůh nadělí hojně ovoce rok po roce, kam se hlas můj rozejde, všude ovoce bude a nezmrzne. Obujte se hrušky, štěpy, zejtra bude mráz, jestli se neobujete, posekáme vás." V Statenicích u Prahy.
- V Rozběřicích nosil jeden druhého po zahradě a přitom volali: „Sem jablka, sem hrušky, sem všecko ovoce! Kde se ten hlásek obejde, všude dost ovoce bude."
- Někde vzala hospodyně kloučka ráno před východem slunce na záda a běhajíc s ním po zahradě volala: „Na svatého Matěje, nosím tady pachole, kde se můj hlas rozejde, hojně ovoce ať vzejde.“
- Ve Vážanech u Vyškova děti vylezly na strom, aby se jejich hlasy lépe rozléhaly, a prosily v písni sv. Matěje: „O te svaté Matějo máme k tobě nádějo, abes nám dal órodo hrošek, jablek, kadlátek, dorancií, vořechu, pavloviček, slev, plné plevník plev.“ Po zpěvu našly děti pod stromem dárek od sv. Matěje, který tam nepozorovaně matky položily. Rok od roku se ta prosba opakovala a skončila až v letech před druhou světovou válkou.
A na závěr Mikoláš Aleš:
Tyto zvyky znal i náš veliký umělec M. Aleš a nakreslil k tomuto dni rozkošný obrázek. Zobrazil malé děvče a urostlou pannu třesoucí na zahradě stromky. Nad nimi v oblacích se dívá vážný apoštol sv. Matěj. Obrázek pak doprovází říkání:
"Dnes je svatého Matěje:
kudy se můj hlas rozleje,
ať všude ovoce hojně je.
Pán Bůh rač nám dáti,
abychom měli co trhati:
jablka, hrušky, kadlátka,
ať je toho plná zahrádka."
zdroj: archiv Antonín ViK - časopis Český lid 1892 - Čtvero ročních dob v lidové tradici: Jiřina Langhammerová - Venkov, 1942
vyobrazení: Jaroslav Panuška (1872, Hořovice – 1958, Kochánov)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
