Za týden po Dušičkách, když babička děti budila, oznamovala jim, že přijel sv. Martin na bílém koni. Děti rychle vyskočily z postelí, běžely k oknu — a hle, všude bílo. Na stráni o zeleném listu ani památky, ani na vrbách u řeky, na olších u potoka. V lese jedině zelenaly se jedle a smrky, ale větve jejich byly pod tíží sněhu dolů shýbené.
Na jeřábu, který stál blíže stavení a na němž viselo několik zmrzlých stručků, seděla vrána, a drůbež na dvoře stála tiše a dívala se s podivením na tu novotu. Jen vrabci skákali vesele po záspí, sbírajíce ještě, co byly slepice ležet nechaly. Kočka vracejíc se z lovu, oklepávala při každém kroku tlapky a rychle pospíchala na pícku. Psi ale, zarousaní po kolena, vesele se proháněli ve sněhu.
„Sníh, sníh, to je dobře, budeme jezdit na saních,“
zavejskly si děti, vítajíce zimu, která jim přinášela zase jiných radostí. Svatý Martin přinesl jim dobré rohlíky, a po svátém Martinu držely se dračky.
zdroj: z knihy Babička, napsala Božena Němcová (1820, Vídeň – 1862, Praha)
vyobrazení: pohlednice, autor: Cyril Kotyšan (1899, Braník – 1978, Braník)
