V některých krajích, např. na Šumavě je 24. duben dnem, kdy se poprvé vyhánělo na pastvu. Vychází se i z pranostiky: „Na svatého Jiří nezatlapou trávu ani čtyři“. Svůj význam mělo i to, že sv. Jiří platil za ochránce koní a dobytka. Další důvod, proč mohl být tento svátek spojován s obdobím počínající vegetace byl výklad významu jména Jiří. Víme, že je původem řeckého a doslova přeloženo znamená zemědělec, nebo rolník.
V tento den se tedy ve většině vsí konal společný výhon, což znamenalo, že hospodáři po zimě poprvé vyvedli svůj dobytek na náves, kde se obvykle předával obecnímu pastýři. Při této příležitosti se prováděla i jeho evidence, kdy každý hospodář přepočítal kusy svého malého stáda (většinou se jednalo jen o jednu či dvě krávy, tele a několik ovcí s jehňaty). Protože prostý lid neměl k dispozici pergameny a později ani drahý papír, na nějž by se stavy zapisovaly, používal se jednoduchý systém rabuší, což byly dřevěné tyčky s vruby. Vždy se dvě přiložily k sobě a nožem se „zapsal“ počet kusů. Jednu si nechal pro kontrolu hospodář a druhou pastýř. Na podzim se pak rabuše srovnaly a podle nich se spočítalo, zda pastýř vrací vše tak, jak má.
