Uctívání sv. Barbory jako patronky horníků u nás spadá až do 14. století, kdy se začal stavět věhlasný chrám sv. Barbory. Započatou stavbu v roce 1388 iniciovalo hornické bratrstvo. Ze středověkého rudného dolování se přeneslo uctívání sv. Barbory do uhelných revírů a s tím i stavovské slavnosti, hornické parády, to krojovaní horníci vyšli za zvuků hudebního doprovodu do městských ulic. V Rudolfově u Českých Budějovic, kde se již od 14. st. dolovalo stříbro, se tradičně v den jejího svátku koná průvod světel, kahanů a lamp.
V den jejího svátku nechávali horníci hořet ve štolách přes noc kahany na ochranu před smrtí a úrazy – tzv. Barbořino světlo. Když vidíte dnes horníka v uniformě, kterou tvoří černé sako, všimněte si, že je na něm 29 knoflíků, které připomínají věk, kdy Barbora zemřela. Horní tři knoflíky značí utrpení, které zažívala po tři roky ve věznění. Z tohoto důvodu je nemají nikdy zapnuté.
Dělostřelci vzývali svou patronku k ochraně před nepřátelským výstřelem a nosili její obraz jako amulet při sobě. V minulosti, kdy ještě neexistovaly kompaktní náboje do děl tak, jak je známe, byl střelný prach na francouzských a španělských lodí uskladněn ve skladišti nazvaném „Barbara Sante“ nebo jen „Barbora“. Nad vchodem do prachárny byl pověšen její obraz. Soška sv. Barbory je často vidět u tunelů, najdeme ji i vyrytou na hlavních děl a na praporcích.
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Eva Večerková
vyobrazení: obraz, autor neznámý
