Je dále patronkou šlechtičen, nevěst, vyhnanců. Svatá Adelhaida (nebo též Adéla) byla pravděpodobně nejvýznamnější ženou Evropy 10. století. Narodila se roku 931 v Burgundsku jako dcera krále Rudolfa II. a jeho ženy Berty Švábské. V 16 letech se provdala za titulárního italského krále Lothara II., s nímž měla dceru jménem Ema.
Po násilné smrti svého manžela roku 950 byla nucena ke svatbě s Adalbertem z Ivrey, synem manželova nepřítele. Odmítla a uprchla na hrad Canossu. Tam ji z obležení vysvobodila armáda budoucího císaře Otty I., za nějž se roku 951 vdala. Spolu byli korunováni v Římě roku 962. Jejich manželství bylo obdarováno několika dětmi.
Roku 973 Adelhaida znovu ovdověla a pět let poté ji její snacha donutila opustit císařský dvůr. Žila nějaký čas v Burgundsku u svého bratra Konráda, od roku 991 v klášteře v alsaském Selzu, jejž sama založila. Zde strávila zbytek svých dní na modlitbách, ve službě církvi a úsilí o mír. Zasazovala se i o christianizaci Slovanů. Zemřela v Selzu 16. prosince 999 a v roce 1907 ji za svatou prohlásil papež Urban II.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, radio Proglas
vyobrazení: obraz, autor - Josef Schikaneder (1855, Praha – 1924, Praha), V rozímání, l. p. 1888
