Je označení trojice postních dnů v jednom týdnu (středa, pátek a sobota).
Připadaly vždy na středu (jako připomínka Popeleční středy), pátek (připomínka Velkého pátku) a sobotu (připomínka Bílé soboty). Česky se suché dny nazývaly proto, že byl půst, lidé si na chléb nic nemazali, jedli ho suchý. Také se těmto dnům říkalo kvatembry (zkomolenina z latinského názvu: kvatempr, později kvatembr).
Kvatembrové dny jsou římského původu; svým vznikem sahají hluboko do křesťanského dávnověku. Jsou nevšedním útvarem liturgické zbožnosti. Původně se tyto lidově nazývané suché dny konaly jako kající obnova třikrát v roce: v červnu, září a prosinci. Ve stejnou dobu slavil pohanský Řím zemědělské slavnosti - dny žní, vinobraní a setby. Někdy v 5. století přibyla pobožnost čtvrtá, konaná v prvním měsíci římského kalendáře, kterým byl březen. Od té doby se již proto hovoří o čtyřdobí postním (lat. quattuor tempora, počeštěle kvatembr).
