Na Štědrý den se začínalo s koledou. Na konci 19. století koledovaly během vánočních svátků už jen děti, tedy chlapci i dívky. Koledníci navštěvovali všechny domy ve vesnici, někdy zavítali i do obcí v okolí. Místy hráli koledníci betlémskou hru: V den štědrovečerního odpoledne přestrojil se jeden chlapec jako anděl do bílé košile, hvězdami z pozlaceného papíru anebo jen barevného. Na hlavě měl čepici též z papíru, podobnou tiáře, a dřevěný meč po boku. Dva chlapci se přestrojili za pastýře, jeden za mladšího, druhý za staršího. Mladší měl namalované kníry, starší vousy ze lnu. Oba měli v ruce pastýřské hole a brašny po straně. Čtvrtý pak černou škraboškou vyrobenou z cukrového papíru zakryl si obličej, opásal se řetězem, zvonky ověsil, do ruky vzal koště a takto představoval čerta. Budiž předem podotknuto, že když se s Betlémem chodilo po staveních, čert zůstal vždy přede dveřmi světnice tak dlouho, až ho ostatní zavolali. Betlém měl anděl na tkanici okolo krku zavěšený, a nyní takto ustrojeni počali chodit. „Vejdou do světnice, dají pozdravení, anděl vejde v před, starší pastýř ulehne na zem, která v ten den jest všude čistě vydrhnuta, druhý stranou někde usedne a oba dřímají.
Anděl počne zpívati: Zvěstuji novinu, jež se právě stala, v půlnoční hodinu počátek svůj vzala: Panna porodila krásné nemluvňátko, do jeslí vložila to malé robátko, kdež vůl a oslátko na něho dýchají, a takto malé robátko zahřívají. Pastevci vstávejte! Pospěšte k Betlému a cestou to oznamujte každému. Při tom obrátí se ku mladšímu pastýři sedícímu, i ku staršímu ležícímu a jde k nim: Vstaň! ty pastýři Gammatuši i ty Klímo!
Pastýř mladší mne si oči a říká na to: Co pak nás voláš a nám spáti nedáš, ty Hadimo!
Na to anděl: Jen vstávej, nemeškej, do Betléma se ubírej, neb se nám narodil Spasitel, všeho světa vykupitel.
Mladší pastýř říká na to ku ležícímu: Vstaň, ty ospalý lenochu, poslechni mé řeči trochu, co nám bylo od anděla zvěstováno; má se v Betlémě dítě naroditi, a my k němu máme jíti.
Starší pastýř na to odpoví: Kudy pak tam půjdeme, když my cestu nevíme a co si s sebou vezmeme, ať tak prázdni tam nejdeme? Já jakožto starší pastýř vezmu beránka na svá ramena, a ponesu jej Ježíškovi do Betléma.
Mladší pastýř říká: A já trošku moučky Ježíškovi na sladké kasičky.
Na to počnou oba: A již nemeškejme, do Betléma spějme, kdež Maria matka klečí, u děťátka bdí a ponocuje, nemluvňátko opatruje. Ty milý měsíčku, ukaž nám cestičku, cestičku k Betlému, Ježíšku malému.
V tom zařinčí čert za dveřmi řetězem a zvonky, načež vstoupí do světnice a říká: Brrr! Jde tu pán mezi vás! Jsou tu kvasnice nebo kvas? Jak se tu vesele máte? Že mně na hody nezváte? A říká anděli: To jsi ty ten anděl Michal, cos mě v nebi kordem píchal? Ku pastýřům: A vy kluci nečesaní, nemytí, odstupte od tohoto dítěte, přidržte se mne jakožto pravého knížete. Na to odpoví pastýř čertu: Rarášku, rarášku, což ty tady pohledáváš? Vždyť ty nad námi moci žádné nemáš. Viz toho krásného mládence (ukazuje na anděla), chytí tě za uši a uzříš, jak ti to přísluší.
Na to říká čert: Brrr! Toho jsem se v nebi nenadal, že bych takové odplaty od vás bral, Rusi, Rusi, na mou starou duši, na má stará záda, ať se kolíbám jako stará bába.
Nyní zpívají všichni najednou: Již jsme si naši koledu odbyli, žádná děvčátka při tom nebyly, nyní si jděte taky, Ježíška malého kolíbati.
Po tomto zakončení přijme anděl koledu peněžitou, uloží ji do škatulky, ořechy, jablka nebo něco jiného k snědku přijme starší pastýř do své brašny a když děti ve světnici se dosti na Betlém vynadívaly, odeberou se koledníci s Betlémem do dalších stavení.
zdroj: časopis Český lid, l.p. 1892, ročník I., str. 409-410
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
