Slibka je dle moravské víry duch dívky, která za svého života svému milému věrnost slíbila, ale přísahu zrušila nebo porušila a po smrti se v podobě krásně zpívajícího bílého ptáka v horách ukazuje. Místy se vypravuje, že Slibky po vysokých horách létají, a to v podobě jakou měly za života – jako hezká děvčata. Na Valašsku chodily Slibky v podobě bílé ženy, lákajíc k sobě mužské hlasem: „Ú pojď sem!“ Ozval-li se jí někdo, hned byla u něj a protancovala se s ním až do jeho smrti. Slibkou se také stává nevěsta „nedojdená“, totiž taková, která ženichovi před obřadem utekla z kostela. Místy se povídá, že Slibkou se stala cérka, která stačila před svatbou přijít do jiného stavu. Když si takovou svobodnou matku nedovedl některý ogar před oltář a nelegimitizoval tím jejího potomka, mohlo z ní být po smrti strašidlo, ba i dopusta. (valašsky darebák, dopuščalka - svobodná matka)
Člověk nesmí tento zpěv poslouchat, jinak by ho omámil a hluboko do hor by zašel. Někdo ji ve dne slyší mile zpívat, jiní pak v noci slyší ťukat. Nesmí jí však nikdo odpovídat, jinak by byl přinucen s ní tak dlouho tančit až by únavou umřel. Nejvíce ohrožení jsou pocestní, kupci a myslivci, kteří tráví v lesích noci. I když jsou známy i případy, kdy Slibka strašila ve dne.
