Večerem stínem v horách bloudí
a v těch horách Slibka loudí,
hochy loudí: „Ú pojď sem,
švarná dívka, švarná jsem!“
Měsíc táhne nad lesem
na větve niť bledou věší,
stranou zírá do ořeší,
odkud zvoní: „Ú pojď sem,
švarná dívka, švarná jsem!“
Měsíc na nebi se mračí
lesem junák švarný kráčí
junák švarný, jedle štíhlá. . .
kol se žena bílá mihla.
A co měsíc lesem bloudí,
Slibka z houští vábí, loudí:
„Švarný hochu, ú pojď sem,
věrná tvoje dívka jsem!“
„Dívko moje!“ – Hle po boku
bílá žena! Do poskoku
sukně kasá, sukně zdvíhá,
a již v tanci hoch se mihá.
Líce planou, líce hoří,
div že hocha neumoří.
Bílá žena pěje, výská,
k ňadrům kyprým hocha stíská.
„Věrná dívka, věrná jsem,
jak ten měsíc nad lesem!
Nejsem, nejsem tvoje milá,
však jsem jiného já byla,
jemu slib jsem porušila.
Líce hoří, líce planou,
a hoch tančí dále s pannou.
Měsíc bledý hlavou kývá,
smutně na párek se dívá,
jak se míhá v divém reji,
jak se hochu nohy chvějí
a jak oba v bledém svitu
mušek parou letí v kmitu.
Ach tu junák bezduch klesá
prostřed šumícího lesa!
Měsíc bledý hlavou kývá
sama Slibka, sama zpívá:
„Švarná dívka, - věrná jsem,
kde jsi hochu? Ú pojď sem!“
autor: František Mnohoslav Vrána (1853, Němčice nad Hanou – 1882, Brno), byl moravský učitel, básník, folklorista a překladatel polské poezie.
