Postel šestinedělky byla v rohu (v koutě) ověšena ze dvou stran „koutními plachtami" na rahýnkách zavěšenými a zavázanými, tak aby postel nebyla vidět. Když se kout postavil, musel se třikrálovou vodou vykropit. Koutnic se dříve používalo proto, aby se šestinedělka za ně ukryla a byla tak chráněna před uhranutím („uřknutím") a jiným uškozením; neboť k dítěti a šestinedělce chráněné koutními plachtami neměly přístup temné moci, čarodějnice, můry a ani jiní zlí duchové.
U Hradiště babka svěcenou vodou vykropí v koutu lůžko, uváže koutnici (plachtu) a zapíchne do ní dvě jehly křížem, aby na nedělku můra nechodila; za hlavu jí položí nůž, aby k ní divé ženy neměly přístupu. Potom jí babka nařídí, aby se každý den ráno modlila růženec radostný, v poledne vítězový a večer bolestný. Jak se pomodlí, strčí růženec dítěti za poviják. Kdyby nemohla této pobožnosti sama vykonat, musí zavolat žebráky a dát jim obilí, aby se za ni modlili. (vše časopis Český lid, l.p. 1893)
Šestinedělce se dával krajíc chleba pod hlavu a ležel tam šest dnů. Šestého dne z něho šestinedělka kousek požila, aby prý ji neuškodila žádná těžká strava při kojení. Také mívala (mimo svěcené vody u postele) v posteli „březovou" metlu, kterou se chvílemi oháněla, aby jí můra neuškodila, neboť se březové metly bojí.
Celých šest neděl nesměla šestinedělka holou nohou šlápnouti na zem, deset sáhů prý by ji pod sebou spálila, „co je tak hříšná". I trávu by spálila, kdyby na ni šlápla. Chodí-li nedělka bosá, čert její šlépěje vykrojuje a sbírá. Na ulici se nesmí ukázat, ba ani ze dveří vyhlédnout. Nemá vystupovati výše, než jak „panáček" velebnou svátost pozdvihuje, do sklepa sestoupiti nesmí, protože tak hluboko není velebná svátost.
- Šestinedělka, dokud nešla k „úvodu“, musela nosit na holých ňadrech svěcený růženec a mít u postele v kropence svěcenou vodu, aby k ní neměl zlý duch přístupu.
- Žena po ten čas nesměla dělat nic z mouky a také nesměla zamoučenýma rukama dítě brát, sice by dostalo moučnici.
- Do týdne nesměl šestinedělce hřeben do jejich vlasů přijít, a pak jí musil někdo jiný vlasy podkouřit a rozčesat — sice by ji vlasy slezly.
- Jí-li matka v šestinedělí holoubata, tak tomu dítěti po celý život, když kráčí, praská v patách, jako praskají křídly holubi.
- Musela-li šestinedělka jít na dvůr, nesměla jít s obnaženou hlavou, musela vždy mít na hlavě šatek (kuklu).
- Šestinedělce nebylo dovoleno po západu slunce až do východu hlasitě promluvit, nýbrž na loži zavěšeném koutními plachtami musela trpělivě očekávat bílého dne; tu teprve mohla hlasitě promluvit a projít se.
- Nesměla bosou nohou na „zem" stoupnout, aby zlý duch neměl k ní přístupu. Proto punčochy z nohou po celých šest neděl nesměla sundat.
- Ještě před několika lety dlela šestinedělka celých šest neděl na svém loži, ověšeném koutními plachtami. Vstala-li šestinedělka dříve, než uplynulo šest neděl, vešel na její místo pod boudnici ďábel v podobě černého kozla, který ji pak stále pronásledoval.
- Po čas šestinedělí nesměla vycházet ven, ani na půdu, ani přes pole, a v noci se nesměla nechávat sama, aby jí můry, čarodějnice a zlí duchové, kteří k ní a dítěti mají moc, něco zlého neučinili. Kdyby se byla vzdálila, mohl ji zlý duch dítě odnést nebo se mohla strhnout veliká vichřice a bouře a divé ženy jí mohly dítě vyměnit. (Vyměněné dítě mělo velikou hlavu).
- Dokud nedělka v koutě leží, posílají příbuzné ženy a sousedky „do kouta" slepici v lukšové (nudlové) polévce a drobné pečivo; k tomu džbán piva nebo láhev vína nebo kořalky. Chudobným ženám třebas okřínek mouky nebo kaše a pecen chleba. Bližší příbuzní pošlou do kouta dvakrát nebo třikrát, kmotřenka však obden. V některých krajinách, jmenovitě na západní Moravě, nosí ženě do kouta celá obec a bývají pak na úvodní hostinu pozvány všecky sousedky. Donášených takto hojných pokrmů užijí ovšem více ostatní domácí nežli nedělka sama. (1893)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, časopis Český lid
