Náprstník červený (Digitalis purpurea) přitahuje pohledy. Z dálky vypadá jako zvonky pro víly, zblízka jako náprstky určené k navlečení na prst. Vysoký, hrdý, nachový, roste na pasekách, na kamenitých stráních, krajích lesů, tam kde se les bojí být lesem. Naši předkové mu říkali rukavička Panny Marie a báli se ho. Věděli, že jeden květ nic neudělá, ale hrst zabije. V každém jeho listu je lék i jed, rozdíl je jen v dávce. Malé množství donutí unavené srdce znovu bít pravidelně, velké ho zastaví navždy. Jedno lidové rčení říká „náprstník dokáže probrat mrtvého a zabít živého“.
Digitalis znamená náprstník — rostlina je pojmenovaná podle tvaru květů připomínajících náprstek. Purpurea popisuje barvu květů. Podle lidových povídaček v náprstníku bydlí víly a skřítci, kteří si z nich stříhají šaty a rukavičky. Nasvědčují tomu i lidové názvy: skřítkovy rukavičky, ale i lékařův náprstek, kozlův roh, kapří huba nebo zvony mrtvého. V Anglii se náprstník jmenuje Foxglove — liščí rukavice. Liška si prý květ navléká jako rukavici, aby se nepozorovaně proplížila do kurníku. Irové náprstník používali proti „zlému pohledu", Angličané z něj vyráběli prostředek na vyvolání zvracení. Přitom využívali přirozenou reakci těla, které cítí, že rostlina je jedovatá, a chce se jí co nejrychleji zbavit.
Dlouho byl bylinou čarodějnic a moudrých bab. Používal se na vodnatelnost, na rány, na kouzla, ale jen ten, kdo znal míru, ho mohl použít. Věřilo se, že náprstník nošený při sobě ochraňuje před zlými mocnostmi, nemá se, ale plenit, protože poskytuje útulek vílám a skřítkům.
Ze starého herbáře:
„Proti čárům a kouzlům je dobře při sobě nosit náprstník. Pes na řetěze, který ustavičně štěkával, kdykoliv viděl neznámé lidi, když po celý týden nezaštěkal, tu se domnívali, že byl očarován zlými lidmi, kteří si umínili něco špatného v domě provésti. Tehdy hodili mu do psí peleše tuto bylinu a hned počal zase štěkati.“
Květy směřují na jih:
Náprstník patří k rostlinám, které k vyklíčení potřebují světlo. V každé tobolce se skrývá více než deset tisíc nepatrných semínek, které se nejčastěji uchytí na málo zarostlých lesních mýtinách. Na majestátní zářivé květy je nádherný pohled. Při plném oslunění v době slunovratu se všechny květy stáčejí na jih a ukazují cestu poutníkům. Jako by je i zvali, aby se posadili a pozorovali svět kolem sebe.
Lék na slabé srdce:
Všechny části rostliny jsou jedovaté. Otrava se projevuje nepravidelným tepem, nevolností, zvracením, průjmem, dechovou nedostatečností a posléze srdeční zástavou. Účinek náprstníku na srdce objevil anglický lékař William Withering až na konci 18. století. Od začátku průmyslové éry určovaly stále více rytmus života stroje. Srdce dělníků se jen těžko přizpůsobovala. Dlouho trvalo, než se podařilo najít správné dávkování a zabránit jedovatému účinku náprstníku. Glykosid digitalis posiluje srdce, když už nemá dost síly. Dnes léky na předpis obsahují syntetický digoxin, který přiměje srdce, aby pracovalo efektivněji, zvýší sílu jeho kontrakce a sníží tepovou frekvenci. V homeopatii se digitalis také používá při srdeční slabosti a s tím spojených otocích, navíc při migréně a spánkových poruchách. (vše o užití)
Jak se jinak říká náprstníku:
Čarovné prsty ☼ Čarovné rukavice ☼ Čertův klobouk ☼ Jedovatina ☼ Kapří huba ☼ Kozlů roh ☼ Krvavé prsty ☼ Lékařův náprstek ☼ Levin ☼ Nápolník ☼ Náprstek voskový ☼ Poprsník ☼ Prstýnek ☼ Skřítkovy rukavičky ☼ Tota ☼ Zvony mrtvého ☼ Zvonečky
zdroj: knožní archiv Antonín ViK a spol., Klára Trnková - Magické byliny
www.bylinkyprovsechny.cz
