Fialka vonná (Viola odorata) byla odjakživa víc než jen kytička. Pro svoji nenápadnost je dodnes symbolem skromnosti, pokory a trpělivosti. Řekové ji zasvětili Afroditě jako symbol lásky a plodnosti. Věnec z fialek prý pomáhá při bolesti hlavy, utišuje hněv a přináší klidný spánek. Ve středověku nesměla chybět v žádné klášterní zahradě – mniši jí léčili melancholii, „těžké sny“ a neklidné srdce. A naše babičky? Ty věděly, že svazek fialek u postele usnadní dýchání a fialkový sirup utiší kašel, který v zimě nechce odejít. Pro modrou barvu květů, spojovanou s věrností a stálostí, se fialka stala projevem lásky.
Lidová víra doporučovala sníst první tři fialky nalezené na okraji lesa jako prevenci proti všem nemocem. - Říká se, že po první jarní bouři ztrácejí fialky svou vůní. - Věřilo se, že fialka je kouzelná květina, která otvírá poklady a dovede prorokovat. - U nás panovala pověra, že první fialku, kterou člověk uvidí a potře si jí oči, tak ho nebudou celý rok bolet. - Kdo si uváže kořen fialky na nohy, nikdo ho nepředhoní. - Na některých místech lze nalézt bílé fialky: to se jich Panna Marie dotkla svým pláštěm. - Místy bývalo obyčejem, že kdo spatřil z jara první fialku, pospíšil to oznámit sousedům, načež celá ves se sběhla na to místo, uvázali fialku na tyč, jásali a zpívali veselé písně; říkali tomu „nalézti léto". - Chlapec chlácholil nedočkavou milou, která by se ráda vdávala tímto veršem: "Počkej až do jara, až bude fiala, pak budeš má." (1879)
Jak přišly fialky na svět:
Jednou se Pán Bůh procházel lesem a díval se, co by zdokonalil. Uviděl fialku, jak se skromně krčí pod křovím. A aby si ji lidé všimli, kápl do okvětního lístku božskou vůni. - Traduje se pověst, že při Kristově smrti fialka naplnila svou vůní celé okolí, aby dokonávající Kristus byl vonným vzduchem občerstven. - V křesťanské tradici se stala fialová barva barvou kajícníků a skromnosti, protože prý fialka vyrostla z Kristovy krve u paty jeho kříže. - Podle další legendy, když byl Adam vyhnán z ráje, na nejvyšší Cejlonské hoře proléval hořké slzy. Z nich pak vyrostly největší stromy Indie. Sto let takto ležel jako kajícník a bůh se nakonec nad ním slitoval. Poslal mu archanděla Gabriela, aby mu oznámil boží milost. Adam proléval slzy radosti a pokory. Z nich vyrostly fialky. - Když Panna Marie, svatý Josef a Ježíšek prchali před Herodesem, každý večer jim andělé připravili suché traviny na lože. A aby se Svatá rodina osvěžila, proměnili malá kvítka, rostoucí v blízkých křovinách, v něžné fialky, které vydávaly posilující vůni. Proto roste fialka skryta ve stínu křovin, protože Ježíšek se musel také skrývat. - Podle pověsti bůh Slunce, svými žhoucími paprsky pronásledoval krásnou Atlasovou dceru. Ta prosila o záchranu nejvyššího boha Dia (1. pád Zeus). A ten ji proměnil v půvabnou fialku, která se skrývá v polostínu lesa. - Římský mýtus vypráví o Proserpině, která trhala fialky. Najednou se před ní zjevil Pluto, bůh podsvětí, a unesl ji do své pusté říše stínů. Leknutím dívka upustila fialky na zem, kde se ujaly a rozrostly. (zdroj)
Ze starých herbářů:
Z květů fialkových pálí se voda, které může každý užívati, při ztrátě rozumu, proti sešlosti a proti fíku v zadku. Buďto se vodou touto smáčí hlava nebo se častěji přikládají šátky v ní namočené. - Smrdutý dech zapuzují, neb alespoň zlepšují caletky z čerstvého květu pomerančového neb fialek, cukru a slizu tragantového připravované. - Proti dýchavičnosti, záduše mají v jižním Německu jarní nápoj z devěsilu, chudobek a fialek. (1865)
Z dávné historie:
Řekům bylo na jejich výpravě prorokováno z květů fialek, že válka bude trvat 10 let a že Tróju dobudou jen lstí. - Staří Atéňané před více než dvěma tisíci lety vysoce oceňovali fialku pro její schopnost uklidňování, mírnění hněvu a také proti nespavosti. - Římský přírodovědec Plinius doporučoval fialku máčenou ve vodě proti dně a věnec z fialek položený kolem hlavy proti bolestem hlavy a závratím. - Řekové a Gallové postýlali prý lože nevěstino fialkami, jako symbol panenství - Keltové míchali květy fialky s kozím mlékem a vyráběli tak výborný kosmetický prostředek. - V 16. století se v Anglii vyráběl z fialkových květů sirup a užíval se jako velmi mírné projímadlo pro děti. - Ve francouzském kraji Vienne se dívka nesmí za žádnou cenu dotknout tohoto "svatého" květu, dokud se neprovdá.
V květomluvě je fialka vyjádřením lásky:
Modrá fialka je prosbou o vyslyšení lásky, žlutá značí slib věrnosti a bílá je zármutkem nad prchajícím štěstím. Fialkou se říká: „Mé nároky jsou skromné. Nezoufej! Srdce spojená věrnou láskou nikdo nerozloučí." O bílé fialce se uvádí: „Tajná láska je nejsladší" a je také symbolem čistoty, nevinnosti a otevřenosti. O modré fialce se uvádí: „Věnuj mi své srdce“ nebo „Srdce spojená věrnou láskou nikdo nerozloučí." Také je symbolem věrnosti a skromné lásky. O žluté fialce se píše: „Vezměme se, než uprchne naše mládí." Nebo „Přitul se na mé srdce.“ (zdroj)
V jižní Francii se pěstovaly fialky na polích, protože jich bylo zapotřebí pro kosmetický průmysl. Dříve se o tyto pole starali mniši, ale této činnosti se později vzdali a říká se, že jedním z důvodu bylo to, že pokud se fialky trhají v poslední čtvrti měsíce, působí jako vynikající afrodiziakum, zvláště ve směsi s levandulí. Silice z fialky se používá ve voňavkářském průmyslu: v roce 1936 společnost Berdoues učinila vůni tohoto květu nesmrtelnou vytvořením "Violette de Toulouse", toaletní vody z esence violky smíchané s esenciálními oleji z kosatce, jasmínu a otočníku. Od té doby se stále přidává do luxusních parfémů, v kosmetickém průmyslu se používá při výrobě mýdel, kosmetických přípravků a osvěžovačů. (zdroj)
Další legendy, jak přišly na svět fialky:
Jeden král měl dva syny a krásnou dceru Ileanu. Ta slíbila ruku švarnému rekovi. Sotva ale začala vyšívat svatební košili, musel král se syny i její ženich do války. A ona zůstala na hradě sama a vyšívala svatební košili pro svého ženicha. Měla kouzelného ptáčka, kterého poslala, aby jí přinesl zprávu, jak se daří otci. A ten jí řekl, že otec padl. Jak její slza spadla na košili, objevily se na ni hvězdy. Když jí ptáček přinesl zprávu, že její bratři padli, z jejích slz se na košile vyšily sluneční paprsky. A když jí přinesl zprávu, že její ženich padl, každá její slza vyšila na košili motýla. Když druhý den plakala, objevila se na košili nádherná modrá kvítka barvy jejich očí. Poručila, aby zapálili hrad, aby se nedostal do rukou nepřátel, a uprchla se služebníky do lesů. A když jí bylo smutno, zamávala svatební košilí a hvězdy vylétly na oblohu, paprsky Slunce se rozzářily, motýli vzlétli a na zemi v trávě se objevily fialky barvy jejich očí. (zdroj J. Vladislav)
Židovská pověst o tom, jak rabín odehnal mor:
Jednou se objevil v kraji mor. Lidé umírali a nikdo nevěděl, jak mor zastavit. Rabín Jicchak byl velice vzdělaný znalec talmudu i kabaly. Věděl, že mor sám ví, jak se dá zastavit. Nikdo nedostane víc než jedinou šanci přivolat k sobě strašlivého ducha moru. Za recitace temných průpovídek jej může povolat do nakresleného kabalistického obrazce. Pak správně vyslovené a v určitém pořadí odříkané formule ducha moru přinutí odpovědět. Rabín se několik dní připravoval na svůj nelehký úkol. Věděl, že se vystavuje velkému nebezpečí a jeho život je ohrožen. Když se duch moru zjevil, ptal se ho, jakým způsobem ho může vyhnat z města. Duch moru byl velice rozzloben, rabímu vyhrožoval, ale když tento vytrval, musel mu odpovědět: "Cenou za můj odchod z města je dobrovolná lidská oběť."
Rabín se rozhodl, že on sám se stane smírčí obětí. Jeho rodina a obyvatelé byli zdrceni tím, na co se chystá. Odešel na hřbitov, lehl si do čerstvě vykopaného hrobu a on i ostatní se začali modlit modlitbu za umírajícího. Duch moru se ho snažil zlákat od jeho úmyslu příslibem peněz, slávy, novým věděním. Ale rabín odolal. Když umřel, pochovali jej do hrobu a v tu chvíli i mor zmizel z města. Rabínův hrob se nachází na židovském hřbitově v Třebíči. Každé jaro na něm vykvétá velké množství voňavých fialek. Dokud budou fialky na jeho hrobě růst, mor se do Třebíče nikdy nevrátí. (zdroj B. Jehlíková)
Účinky na zdraví:
Violka vonná patří mezi naše nejstarší léčivé rostliny. Psali o ní už Dioskorides a Plinius st., v jejich dobách se doporučovalo přivonět k ní při bolesti hlavy. Nyní se využívá především k tišení a zastavování kašle, v čemž patří mezi nejlepší rostliny vůbec. Violka léčí astma, uvolňuje a rozpouští hleny, uklidňuje dýchací orgány a pomáhá při chrapotu. Na všechna tato onemocnění, ale i při chřipce a silném nachlazení pijeme teplý violkový čaj oslazený medem. Velmi dobře působí hlavně na děti a starší lidi, menším dětem můžeme připravit místo čaje výluh v mléku. (zdroj)
Violky čistí krev (detoxikace) a pomáhají při kožních chorobách. To platí i pro violku vonnou. Při tomto použití může nahradit i v tomto směru prvořadou violkou trojbarevnou. Při vnějším použití má violka vonná mimo léčení kožních chorob ještě jedno dobré uplatnění. Blahodárně působí, když vtíráme tinkturu do pokožky na bolavých místech při dně, revmatismu a zánětech svalstva.
Saponiny obsažené ve violce uvolňují zarputilý kašel, metylsalicylát příbuzný s acylpirinem zmírňuje bolesti hlavy a voňavý odoratin snižuje krevní tlak a uklidňuje. Violky posilují vápníkem kosti a železem krev — a vitaminy A a C podporují imunitní systém.
Fialkový cukr chutná po fialkách a nádherně voní:
Otrhejte květy. Můžete umýt, ale není to nutné. Obzvláště pokud sbíráte violky v čisté přírodě. Dejte do mixéru 1 hrst fialek (klidně i více) a dva hrnky cukru (platí rovnice více fialek = vlhčí cukr, hůře se mixuje). Rozmixujte a dejte usušit na tác někam k radiátoru. Až bude směs suchá, tak ji uložte do vzduchotěsné sklenice. Vydrží tak několik měsíců, nádherně voní a na dezertech, dortech a pohárech vypadá krásně. Kdo chce prodloužit jasnost barvy, stačí dát v zip sáčku do mrazáku. www.bylinkyprovsechny.cz
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol.
