Mezi válkami si sirob lidé vyráběli doma zcela běžně, hlavně proto, že bílý cukr byl zbožím nedostatkovým. Ono se už i v Listech cukrovarnických a řepařských píše, že se jedná o tekutou, méně kvalitní podobu cukru. „Jde vlastně o odpad při výrobě cukru, něco jako melasa. Sirob ale není považován za kvalitní jen proto, že v základu nemá onu cukernou složku. Je však velmi bohatý na minerální látky a třísloviny“. Sirob je často chápán jako „předstupeň“ finálního cukru….
Postup domácí výroby:
Cukrovou řepu oloupeme, nakrájíme a dáme rozvařit ve vodě. Pak řepu scedíme, vodu si dáme stranou a řepu naložíme do lisu a vylisujeme z ní šťávu. Tu smícháme s vyvařenou vodou a vše dáme opět vařit, abychom nechali odpařit přebytečnou vodu. Jakmile se nám v hrnci začne tvořit hnědá hmota medové konzistence, máme sirob. Ten naložíme do sklenic, pořádně zavíčkujeme a uchováváme v chladu. Kdybychom chtěli sirob uchovat do zásoby, nalijeme do sklenic, zavíčkujeme a 20 minut sterilujeme při 80 stupních Celsia. Krystalizace není na závadu.
Někde uvařenou řepu nelisují, jen svaří po řepě vodu na karamel. Uvařenou řepu pak nastrouhají a udělají řepany, zbytek řepy uskladní v mrazáku.
Používá se obdobně jako javorový sirup nebo med:
- Sirob výtečně chutná na vánočce, briošce, jidáši, zelníku nebo prostě jenom na rohlíku s máslem.
- Sirob se tradičně přidává do perníku – buď k medu, anebo med zcela nahradí.
- Sirob ladí se všemi pokrmy z bramborového těsta. Můžeme jím polévat jablkové knedlíky (místo cukru), můžeme v něm smáčet vlahé bramborové placky omaštěné máslem nebo sirobem polijeme bramborové šišky a posypeme mletým mákem.
- Sirobem se polévají mléčné kaše. pudinky, zmrzliny.
- Sirob nepřekyseluju organizmus jako cukr. Výborně se hodí na oslazení kávy, do bílého jogurtu, na pečení, na dochucení svíčkové nebo rajské omáčky.
Ze vzpomínek čitatelky:
Prababička sirob za války běžně dělala, když neměla na cukr. Šla s nůší na pole, po sklizni cukrovky, napaběrkovala zbytky, doma umyla, oloupala a dala s vodou do velkého železňáku a šup na horkou plotnu. Rozvařila a užívala ke slazení, hlavně do těsta. Ona pořád pekla - koláče, buchty a tak. Na starých kamnech na dřevo a uhlí to stálo pořád, když sirob docházel, jen přidala další kousky řepy a vodu a jelo se pořád dokola. Mně to vyprávěl táta, který u své babičky vyrostl.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a ceskatelevize.cz, Co neše babičky uměly
vyobrazení: fotografie, autor z Fler "Petruskav"
