Že máme štěstí, si uvědomíme teprve, když nám zevšední důvod šťastného pocitu. Štěstí však není synonymum pro uspokojení, dosažení toho, po čem jsme toužili. Může mít materiální, ale i abstraktní původ. Sláva, bohatství, zdraví, uznání, přátelství, to vše nás může činit šťastnými. Zároveň však mnohým přineslo to samé i neštěstí.
Původ rčení můžeme opět hledat v řecké mytologii, a to v legendě, která je spojená s rohem hojnosti. Legenda říká, že si koza Amaltheia zlomila svůj roh o skálu a ulomený roh proměnil Zeus v zázračný zdroj hojnosti. Sypaly se z něj nejen květiny a ovoce, ale i další cenné věci. Zdálo se, že roh je bezedný, neboť z něj nikdy neubývalo. Rohu se později zmocnila bohyně štěstěny a zdaru Tyché, považovaná i za ochránkyni řady měst a strážkyni spravedlnosti. Bývala zobrazována většinou jako sedící žena s rohem hojnosti, z něhož podle své úvahy, ale leckdy i rozmaru, nadělovala také smrtelníkům. Proto je dodnes štěstí vrtkavé. V helénistické době byla Tyché ztotožněna s římskou bohyní osudu Fortunou, která přijala i její hlavní atribut - roh hojnosti. (St. Kovářová - Proč se říká 222x)
Štěstí prý přinášejí talismany. Již staří Keltové na svých mincích měli zobrazeno prasátko pro štěstí. Naši předkové měli symboly jetelových čtyřlístků ve svých znacích a štítech. Byl to symbol nesoucí štěstí, chránící před nepřízní osudu. I dnes máme své amulety a talismany, které nás ochraňují a dávají nám vnitřní klid a pohodu.
Co je tedy štěstí? Například Appius Claudius míní, že "každý je svého štěstí strůjcem". Heinrich Heine skepticky napsal, že "štěstí je nevěstka" a Jean Cocteau si posteskl, že "štěstí je slepé. Jak jinak bych si mohl vysvětlit úspěchy lidí, které nemám rád". Honoré de Balzac naopak znal spolehlivý recept: "Největší štěstí člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít."
Původ slova štěstí:
Obdobná slova se vyskytují ve všech slovanských jazycích. Podle V. Machka se skládají z indoevropské předpony su-, dobrý, nejlepší, a slovanského časť, díl, úděl. Výše naznačené rozlišení dvojího významu štěstí a blaženosti se vyskytuje i v mnoha jiných jazycích: v řečtině eutychia a eudaimonia, v latině fortuna a beatitudo, ve francouzštině bonne chance a bonheur, v angličtině luck a happiness.
