Pověst o odlétání zvonů do Říma je všeobecně známá. Vždy na Zelený čtvrtek po odeznění modlitby Sláva na výsostech Bohu (Gloria in excelsis Deo) zvony umlkají a odlétají do Říma, kde jim za věrné služby požehná svatý otec (papež). Zvony se vrací na Bílou sobotu, aby se po modlitbě Gloria opět radostně rozezněly a připravily lid na velikonoční zázrak – Vzkříšení Ježíše Krista.
Když se naposledy zvonilo všemi zvony, lidé vyšli do zahrad a třásli stromy, aby se hojně urodilo. Cinkali penězi, aby se jich držely. Nastávající doba klidu a ticha se promítla i do domácností: od hodin se odstraňovalo závaží a na Valašsku se dokonce sundávaly zvonce ovcím na pastvě. Zapovězený zvuk zvonů a zvonků byl nahrazen dřevěnými klepači nebo řehtačkami, jejichž zvuk prý vyhání nečisté síly z domů a stavení. Těmito zvuky se svolávali i lidé k bohoslužbám, a to v době, až do sobotního večera.
