Na první pohled nám nepřipadne divné, že Mikuláš má svátek 6. prosince, ale trojice nadpozemských bytostí navštěvuje děti už den předem, kdy slaví svátek Jitka. Nejde snad o to, že by naši předci nevěděli, kdy Mikuláš slaví svůj svátek, ale na rozdíl od současnosti bylo dříve zvykem počítat nový den nikoliv od půlnoci, ale již od západu slunce. Proto se tradiční mikulášská nadílka odbývá již večer 5. prosince a ze zcela stejných příčin byl dříve Štědrý večer již součástí oslav největšího vánočního svátku - Narození Ježíše Krista.
Zvyk nočního nadělování byl u nás odedávna, jak o tom máme svědectví již ze 16. století. (poznamenává Mirotický) "Vigiljí toho dne (v předvečer sv. Mikuláše) děti k postění se od rodičův svých tímto způsobem ponoukáni bývají: totiž že tomu věří, že ty dárky, kteréž se jim do střevícův pod stolem pro tu příčinu položených v noci vkládají, že se jim od nejštědřejšího biskupa, sv. Mikuláše dávají..."
Bez použití hodin se u nás dříve rozděloval den na:
noc - doba od západu do východu slunce
bílý den - doba od východu do západu slunce
dopoledne - doba od východu slunce do okamžiku, kdy slunce stojí nejvýše nad obzorem
odpoledne - doba od okamžiku, kdy slunce stojí nejvýše nad obzorem do západu slunce
stmívání - doba od západu slunce do úplného setmění
večer - prvá část noci po západu slunce
půlnoc - střed noci
kuropění - část druhé poloviny noci navazující na půlnoc až do svítání. Místy se uvádí, že kuropění je velmi brzké ráno (jitro), kdy se probouzí kohouti.
svítání - doba rozednívání až do východu slunce
ráno - prvá polovina dopoledne
zdroj: archiv Antonín ViK, Zdeněk Vašků - Velký pranostikon
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý. Pouze uvedeno, že jde o Mikulášskou nadílku na Slovensku
