Předoucí ženy jsou vyobrazeny například již ve Veleslavínské bibli ze 13. století, která je dochovaná v Lobkovické knihovně, v Praze. Dokonce ani muži nezaháleli, dochovalo se o tom zajímavé svědectví. Roku 1620 byl vydán leták s vyobrazením (viz. obrázek), jak muži – jezuité sedí na stoličkách, předou a rozprávějí. Že také ostatní muži chodili na přástky a předli, potvrzují mnohá vyobrazení přástevníků.
Přástky byly takřka pokladnicí, v níž se skrýval a částečně i zachoval drahocenný poklad tradic a vzpomínek. Našli se, ale i takoví mravokárci, kterým se přástky nelíbily. Důvod byl ten, že se na nich scházela mládež obojího pohlaví a tím dávala přástka příležitost k umluveným schůzkám, zábavám, hrám, tancům a podobným jevům z veselého, mladého života, na něž mravokárci neustále žalovali. Kárali přástevníky, vyčítali jim neplechy, páchané prý na přástkách.