Poutní místo, je místo, které se zpravidla díky určitému tradovanému zázraku nebo uchovávané relikvii stalo cílem pouti. Smyslem pouti je pak zpravidla uctít posvátné místo, poprosit Boha či světce o uzdravení, nebo poutníci prosí za vyslyšení svých proseb. Na místě zázraku bývá zpravidla postaven kostel či kaple s ambity, ve kterých je umístěn důvod putování: milostivá socha či obraz uctívaného světce, nejčastěji Panny Marie. V 17. století, v době rekatolizace, kdy začala u nás určovat duchovní život katolická církev, se stala hromadná pouť žádaným projevem zbožnosti.
K poutnímu místu vedl procesí vůdce a jeden z poutníků nesl prapor s vyobrazením Panny Marie či patrona místa, odkud procesí přicházelo. Cestu nahoru k poutnímu místu zpravidla lemovala křížová cesta (pašijový cyklus) a u každého jeho zastavení se poutníci pomodlili. Ke konci cesty bylo zvýrazněné místo, tzv. poklona, odkud bylo poprvé vidět kostel. Ti nejzbožnější věřící konali poslední úsek i po kolenou. Následně se konala bohoslužba.
Česká poutní místa jsou velice stará, protože mariánský kult v českých zemích měl velice dlouhou tradici. Klasickým místem, které vlastně založilo tradici mariánského poutnictví, je Loreta. Loreta byl původně podle legendy Boží hrob, který andělé přenesli do Itálie, do Loreta. A podle této Lorety se začaly stavět podobné Lorety po celé Evropě a vůbec jedny z nejstarších evropských Loret byly postaveny právě u nás. První české Lorety vznikly už na konci Třicetileté války. A tyto Lorety byly téměř bez výjimky poutními mariánskými místy. Kromě toho u nás ale vznikala ještě některá speciální poutní místa, nejznámější z nich jsou Svatá Hora u Příbrami, Sv. Kopeček u Olomouce, Kájov u Českého Krumlova. Významných mariánských poutních míst v 18. století bylo podle soupisu, který tehdy topografové provedli, asi dvacet, a těch méně významných asi dalších pětatřicet. Mariánské poutnictví v 18. století bylo obrovské.
Jedním z našich nejstarších poutních míst jsou také Křtiny, název je odvozen od nedalekého údolí, kde měli křtít sv. Cyril a Metoděj. Zdejší barokní kostel zasvěcený Jménu Panny Marie byl postaven podle návrhu Jana Blažeje Santiniho Eichela a jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy je Velehrad, jehož historie sahá do období před 800 lety, kdy do údolí přišlo dvanáct cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad postavili klášter.
Kromě poutních procesí na slavná svatá místa se začaly každoročně pořádat i poutě místní, k oltářům nebo ke kostelům, které byly Panně Marii zasvěceny. Také vznikaly poutě k poctě patrona, jemuž byl kostel v obci zasvěcený. Ve velkých městech bývalo do roka poutí více, snad každá čtvrť měla svůj kostel, a tedy i patrona. Počátkem 19. století se do náboženské slavnosti vloudily světské prvky, poutě začaly být lidovou zábavou. Přijížděli světští s houpačkami, kolotoči, potulní komedianti, kejklíři, zpěváci, majitelé zvěřinců, panoptik a loutkáři. Ve stáncích kramářů se vedle růženců, křížků, svatých obrázků a perníků začaly objevovat nové druhy výrobků, které naplnily slovo „pouťový“ významem nižší hodnoty.
Pokud ale mluvíme o účastnících poutí, tak to byli stejní lidé jako my. Oni věřili, doufali v Boha a ctili ho. Současně ale měli stejné hříchy a nectnosti jako my. A proto poutě byly příležitostí nejenom k projevům zbožnosti, ale současně i k tomu, aby se lidé těšili z rozkoší světa. Demografové udělali výzkum porodnosti a zjistili, že vždycky devět měsíců po významných mariánských poutích dvoj-až trojnásobně stoupla porodnost v oblastech, kde žili lidé, kteří se těchto poutí účastnili. Takže pokud mluvíme o čemkoli, co se pojí se zbožností v minulosti, nesmíme se na to dívat pouze z hlediska naivního systému víry. Víra tehdy prostě patřila do běžného života tak, jako později třeba prvomájové průvody. Prostě byla to součást života lidí v minulosti."
-----------------------------------------------------------------------------
O obrázku a o procesí poutníků v Hluboké ulici ve Frýdku:
Kvůli zázračným skutkům kamenné sochy Panny Marie se zde scházeli poutníci již od poloviny 17. století. Díky tomu dostal Frýdek přízvisko slezské Lurdy. Popisované zázraky i se svědeckými podpisy dokládají že zdejší socha Panny Marie zbavila mnoho poutníků různých neduhů. V místech, kde se dříve pálilo vápno, stojí dnes velkolepá, pozdně barokní bazilika Panny Marie z roku 1759. Plán kostela vypracoval biskupský stavitel B. Winter. Ačkoli byla stavba přerušena válkami Marie Terezie s Bedřichem II., práce rychle pokračovaly díky podpoře hrabat Pražmů z Bílkova. Impozantní věže byly dostavěny až v r. 1777. Jsou 60 metrů vysoké a zakončené zdobným dvojkřížem. Podle úsudku znalců je toto dílo dodnes největší a nejkrásnější v celém kraji.
zdroj: archiv Antonín ViK a Český rok od jara do zimy: Milada Motlová
Český rozhlas, srpen 2007, Vlastimil Vondruška a Milena Štráfeldová
vyobrazení: Fr. Kalivoda (1824, Loučka - 1958, Vídeň) ,
