Jsou to mlčenliví svědkové, stojící skromně na osamělých místech, jsou spjati s osudy našich předků, s jejich bolestmi, neštěstím a opředené tajemstvím a modlitbami za tuto zemi.
Boží muka patřila k typickému obrázku našeho venkova již od 14. století, kdy se o nich objevují první zprávy. Měla symbolizovat sloup, u nějž byl bičován Ježíš Kristus. Tyto drobné památky jsou nejčastěji ve tvaru pilíře, sloupu či hranolu a dají se rozdělit na kamenná sloupková boží muka a zděná boží muka. Nejstarší zděná boží muka jsou doložena koncem 17. století, i když je možné, že některá jsou starší. Božích muk u nás najdeme na pět tisíc.
Tyto drobné stavby stávaly obvykle na rozcestí v polích nebo na návsi či volně v krajině. Sloupek nebo pilíř byl někdy zakončen stříškou, pod níž byl prostor na obraz, či reliéf umučeného Krista, na vrcholu byl často opatřen křížkem. Proto byly tyto stavby nazývány boží muka (boží muky, boží umučení). Snad měla tato představa největší oběti – Božího umučení – vést člověka k zastavení se v každodenním spěchu a k zamyšlení nad smyslem života. Lidé je budovali i jako prosbu o ochranu proti nemocem a pohromám, za vyslyšení v tísni či za odvrácení neštěstí. Důležitým motivem byla i prosba za ochranu lidských obydlí. Velice často tyto stavby vznikaly i u městských bran. Když přicházel poutník nebo obchodník k městu, tak u Božích muk vykonal pobožnost. Tím se jako by očistil.
Velmi často se aspekty náboženské prolínaly s motivy vzpomínkovými. Boží muka se proto stavěla na památku šťastných i nešťastných událostí, které jsou spjaté s daným místem. Můžou být vzpomínkou na toho, kdo zemřel v daleké cizině a nemohl být pochová doma. Často označují místa, u nichž došlo k tragické události-vraždě, zabití či úmrtí způsobené bleskem, pádem stromu, smrtelným úrazem při kácení v lese. Jiné památky jsou vzpomínkou na ty, kteří zahynuli při různých pohromách, nemocech a válkách. Mnohdy vymezovala boží muka i hranice pozemků nebo se stavěla i jako pokuta za spáchaný přečin. Nesmíme je však v těchto případech zaměňovat za smírčí kameny nebo smírčí kříže či kameny pokání, ty se od nich zásadně odlišují nejen tvarem, ale i výskytem.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
