Poutní místo, je místo, které se zpravidla díky určitému tradovanému zázraku nebo uchovávané relikvii stalo cílem pouti. Smyslem pouti je pak zpravidla uctít posvátné místo, poprosit Boha či světce o uzdravení, nebo poutníci prosí za vyslyšení svých proseb. Na místě zázraku bývá zpravidla postaven kostel či kaple s ambity, ve kterých je umístěn důvod putování: milostivá socha či obraz uctívaného světce, nejčastěji Panny Marie. V 17. století, v době rekatolizace, kdy začala u nás určovat duchovní život katolická církev, se stala hromadná pouť žádaným projevem zbožnosti.
K poutnímu místu vedl procesí vůdce a jeden z poutníků nesl prapor s vyobrazením Panny Marie či patrona místa, odkud procesí přicházelo. Cestu nahoru k poutnímu místu zpravidla lemovala křížová cesta (pašijový cyklus) a u každého jeho zastavení se poutníci pomodlili. Ke konci cesty bylo zvýrazněné místo, tzv. poklona, odkud bylo poprvé vidět kostel. Ti nejzbožnější věřící konali poslední úsek i po kolenou. Následně se konala bohoslužba.
