Pro křesťanský svět začíná Popeleční středou doba půstu, trvající 40 dní (z počátku se křesťané ve 2. století připravovali na velikonoční slavnost dvoudenním postem) na jejímž konci je oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Z časového hlediska Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí (součet je i se šesti nedělemi, které se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují), přičemž posledním dnem půstu je Bílá sobota. Podle církve se lidé postí, aby si připomněli Ježíšův čtyřicetidenní pobyt na poušti, kde se stravoval prostým způsobem a odolával pokušení ďábla. Stejně dlouhý půst podstoupil také Mojžíš na hoře Sinaj i starozákonný prorok Eliáš při svém putování k Chorebu (Sinaji).
Dobu postní vysvětluje Jan Chlumský dle liturgického roku takto: Doba postní je přípravou na prožití Velikonoc. Začíná popeleční středou a končí odpoledne na Zelený čtvrtek, kdy začíná Velikonoční triduum (třídenní), jenž je hranicí mezi dobou postní a velikonoční. Doba postní má 6 nedělí, tou poslední je Květná neděle, která je počátkem Svatého týdne, výhradně zasvěceného pouze Kristovu utrpení. V 5. století začínal čtyřicetidenní půst na 1. neděli postní. Protože však křesťané nikdy nepočítali neděli jako postní den, byly před tuto neděli brzy přidány další čtyři dny. Jako začátek postního období je středa označována od 6. století a od 10. st. je o ní udělován popelec, od něhož má název popeleční.
