Na druhý den ráno po masopustním úterý dědina byla zkrotlá a tichá, jak svatá plížila se rozblácenou dědinou do kostela. Nikdo by v těch smírných, zbožných ovečkách nebyl ani hledal sídlo ďábelských zvůlí a rozmarů. Děvčata pobledlá protancovanými dny a nocemi — chlapci schlíplí a vybouření zas na několik měsíců zolovnatělou jakousi chůzí poslušně scházeli se na hlas zvonů k společnému pokání. Byl dnes plný kostel lidu a v srdečné lítosti letěla ke klenbě chrámu první postní píseň:
Přistup sem, hříšníče, přijmiž popel pokání,
marný světa milovníče, pojď, rozvaž své skonáni.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
