Symbol českého státu, korunovační chrám nebo hrobka přemyslovských knížat: tím vším je katedrála sv. Víta na Pražském hradě. Přestože základní kámen ke stavbě gotické katedrály položil král Jan Lucemburský už 21. listopadu 1344, teprve 28. září 1929 se lidem představila tak, jak ji známe dnes.
Popis k ilustraci:
Když markrabě Karel (pozdější císař Karel IV.) získal od papeže povolení ke zřízení arcibiskupství v Praze, vrátil se spolu se svým otcem Janem Lucemburským z Německa zpět do vlasti. Ve starém chrámu svatého Víta byl poté uveden do úřadu první český arcibiskup – Arnošt z Pardubic. Po skončení slavnosti vyšel slavnostní průvod na rozlehlé prostranství před chrámem. Na místě budoucí stavby byla vykopána jáma, do níž měl být položen základní kámen nového hlavního chrámu. Slepý král Jan, vedený za ruku svým synem Karlem, přistoupil k místu. Za nimi kráčel Karlův mladší bratr Jan Jindřich. Po schodech sestupoval nový arcibiskup s berlou v ruce, následován nově vysvěceným litomyšlským biskupem Janem a dalšími církevními hodnostáři. Mistr Matyáš z Arrasu, držící v rukou plány chrámu, očekával průvod se svými pomocníky. Před staveništěm byl zavěšen obraz budoucího dómu. Za zpěvu slavnostního chorálu „Tebe, Bože, chválíme“ byl vykonán velkolepý obřad položení základního kamene.
Několik pověstí ke katedrále:
- Když v roce 1378 umíral veliký císař a český král Karel IV., umíráček z věže katedrály začal zvonit sám od sebe a k němu se postupně připojily všechny české zvony. Karel to uslyšel a před smrtí zvolal: „Hle, dítky mé, již mne volá Pán Bůh, budiž s vámi na věky!“
- Věštec řekl králi Václavu IV., že zemře „před věží svatovítskou“. Václav dostal strach a věži se vyhýbal. Později dostal nápad, že by mohl věštbu obejít tím, že věž zbourá. Nařídil to vykonat a odjel na své sídlo na Novém hradě u Kunratic. Tam byl náhle zastižen mrtvicí a teprve když umíral, pochopil pravý výklad věštby – zemře „před věží“ – tedy dříve než věž.
- Házenburská kaple v přízemí věže nebyla po požáru Prahy v roce 1541 dlouhá léta opravena a sloužila zvoníkům jako komora. Jednou tam usnul opilý zvoník, ale o půlnoci ho probudil přízrak a vyhnal ho z kostela pryč. Zvoník přes noc zešedivěl hrůzou.
- Když byl odlit největší český zvon Zikmund, na Hrad jej táhlo na voze 16 párů koní, nikdo však nevěděl, jak jej dostat nahoru na věž. Umělci ani stavitelé si nevěděli rady, až nejstarší královská dcera sestavila podivný stroj a utkala provaz z dívčích vlasů, na němž zvon snadno vytáhla na věž. Když však chtěli učenci stroj prozkoumat, princezna jej přikázala rozebrat a roztlouci.
- Vyprávělo se, že panovník, který dostaví svatovítskou katedrálu, dokáže potom definitivně odvrátit turecké nebezpečí. Doslechl se o tom císař Leopold I., nechal katedrálu opravovat a slíbil na stavbu vynaložit značné prostředky. Avšak pověst se donesla až k Turkům, kteří začali svolávat vojska, aby tak stavbu katedrály překazili. Leopold dostal strach, ve stavbě ustal a slíbené finance věnoval na posílení armády.
- Svatovítské zvony dokážou měnit hlas podle nálady, které panuje v českém národě. V období po bitvě na Bílé hoře prý zvonily tak smutně, že probouzely zesnulé české světce v kryptě katedrály.
- Zvony z věže nemůže nikdo uloupit, kdo by se o to pokusil, zemře; naloženy na vůz by ztěžkly tak, že by je žádný neutáhl; kdyby se to přece podařilo, zvony by uletěly zpět na své místo.
