V pondělí 10. dubna 1876 bylo v pivovaru u Turmů na Uhelném trhu v Praze živo. Slavil se sladovnický svátek zvaný Bakchus, kterému se lidově říkalo Bakus, Bachus. Jeho čas přicházel v době tzv. ostatků, tedy období tří dnů před velikonočním půstem. Nebylo v Praze jediného pivovaru, kde by Bakuse neměli. Slavili na Poříčí, v Dlouhé třídě, u Lajblů v Žitnobranské, na Karlově náměstí.
Bakchus u Turmů byl nejznámější. Důvod byl prostý. V době Bakchuse natáhli pivovarští do průjezdu u Turmů obrovský sud naplněný pivem a posadili na něj vybraného muže - vybíral se podle schopnosti jednoduché: musel vypít v co nejkratším čase co největší množství piva. Pak mohla akce začít. Bakchus dostal červený plášť, na hlavu papírovou korunu oblepenou zlatým papírem nebo baret, v pravici máchal žezlem. Jeho povinností bylo setrvat na sudě od rána až do večera a připíjet si s diváky postávajícími okolo. Ti mu nabízeli nejen pivo, ale i kořalku, což byla nebezpečná kombinace. Bakchus zpíval, řečnil a měl bavit diváky - s tím zpravidla končíval už v poledne, déle nevydržel. Večer jej už mlčícího snášeli dolů. Bakchus měl i své komonstvo - pivovarského převlečeného za Žida, který vybíral do pytle všechno, co mu přihlížející místo vstupného nabízeli. Jitrnice, housky, buchty, maso. Provázela ho maska báby a smrti. K tomu hrála úděsná muzika zvaná šlágverk sestavená z bubnu, činelů a trumpety, kterou mohli opojení posluchači snášet až do odpoledne. Dopoledne se moudře nehrálo. Hosté se střídali, ale někteří vydrželi od rána až do večera.
zdroj: noviny.cz, vyobrazení: koláž Antonín ViK
