Pivečko, láska jediná
Tys má láska jediná,
skleničko má pěnivá!
tobě jsem se vždy věnoval,
tebou těšil a radoval —
tys má láska jediná,
skleničko má pěnivá!
Což já víc o štěstí dbám,
jen když tebe pivko mám:
základ je můj plný žbánek,
když mi teče v krku chládek;
a co já o štěstí dbám,
jen když tebe pivko mám!
Dnes se krásný sen mi zdál,
Pánbůh mě do nebe vzal,
tam jsem, ach! při vodě vzdychal,
a zas na zem sám pospíchal;
líp při pivě člověkem,
než při vodě andělem.
Sklenko má, ty jsi můj ráj,
v zimě, v létě květe máj;
ať na nebi hromobití,
z tebe přec mi slunko svítí.
Sklenko má, ty si můj ráj,
v zimě, v létě květe máj.
Až já umru, vše co mám,
věrně vlasti zanechám,
jenom, sklenko má, ach tebe
vezmu já s sebou do nebe,
neb nás osud spojil sám,
samou tě zde nenechám.
Českoslovanský Zpěvník 1873, č. 125
zdroj: Pivo v písních lidových a znárodnělých, 1909, autor Čeněk Zíbrt (1864-1932)
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
