Píseň hospodní
Všecko jen na čas trvá,
i to Boží pití,
Jakou pak moje ženuška,
radost bude míti.
Oči se ji potahujou,
spát se bude chtíti.
Ach, má zlatá ženuško!
Pojď mně otevříti.
Opilec
Nic nedělá, pořád pije,
domů přijde, ženu bije.
Ženu bije, děti taky,
budou na něj naříkati!
Smutné vítání
Když jsem šel z hospody domů
to o půl noci,
neměl jsem já pražádný strach
z té tmavé noci;
když jsem já přišel domů,
klepal jsem na svou ženu:
„Otevři mně, má ženuško,
já už jdu domu.“
Tu mne začla má ženuška
smutně vítati,
mou paruku kopuletou
z hlavy škubati,
a to bylo vítání,
do božího svítání,
tu jsem dostal od své ženy
trpké snídaní.
Smutně vzpomínal jsem sobě
na pana sládka,
že ho někdy porodila
nešťastná matka;
on dobré pivo vaří,
kapsa nehospodaří:
teď jsem dostal za pokutu —
musím drát peří.
Z Klatovska. — Erben, Píseň (nové vydání), str. 418.
zdroj: Pivo v písních lidových a znárodnělých, 1909, autor Čeněk Zíbrt (1864-1932)
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
