Vyprávění o pavoukovi v bájích a pověrách lidu českého, kolem r. 1900
Na tisíce pavučinových vláken třpytí se na strništích, lukách a stromech v podzimním slunci jako stříbro a drahé kameny. Jen za krásné pohody dostavuje se tento výjev a pak je možné v tomto podzimním období čekat trvale pěkný čas a krásné dny, odtud název „babí léto.“ Vlákna však neslouží k chytání hmyzu — jsou to pavoučci těkaví a nemají hnízd. Stavba pavučiny mění se rozmanitě: tu visí jako záclona, tu skryta jest ve křoví, onde tvoří trychtýř, jinde rouru s padákem, nebo vzdušný zámek pod vodou. Neníť již pak pouze hnízdem, ale zároveň osidlem, lapačkou či smyčkou.
„Babí léto" naznačuje cestu, kudy táhnou pavoučci na místa výše položená k zimnímu pobytu. Nemajíce křídel, provozují vzduchoplavbu. Pavouk vyleze na nejvyšší vrchol stanoviska, vypouští vlákno pavučinové, pak se pustí — a již letí. Tak se stávají hospodářům obtížní a škodliví. Na jaře, když pavouci zimní byty své opouštějí, opakuje se týž výjev, jako „dívčí léto"- ale ovšem v menší míře. Na koho se babí léto hojně chytá, bude prý šťasten. (Lískovice.) V dobách pradávných bylo babí léto považováno za znamení blízkého moru. (Lužany.)
Pavouky považuje lid za proroky povětrnosti:
Příroda jim dala předtuchu a citlivost pro zvěstování větší změny počasí, kterou již 6 až 8 hodin předem oznamují. První místo drží křižák a pak pokoutník. Proč má křižák na zádech kříž, o tom bájí lid takto: „Když Syn Boží pro spásu člověčenstva na kříži pněl, stékala krev Jeho z četných ran na zemi. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se u nohou Spasitelových malý pavouk. Aby zastavil krev tekoucí, a tak přehroznou bolest Ukřižovaného umírnil, počal hbitě na místech poraněných tkáti pavučinu. A podařilo se mu, že všechna místa zakryl, a krev téci přestala. Na památku šlechetného činu svého, poznamenán byl nejen on, ale i celý jeho rod křížem.“
