Pojmenování „pašije“ (= utrpení ponížení) se používá pro části evangelií, které se týkají umučení Ježíše Krista. V římském ritu se pašije (tj. úryvky z evangelií o utrpení Krista) čtou dva dny v roce. Na Květnou neděli se podle ročního cyklu čtou pašije z jednoho ze synoptických evangelií, zatímco na Velký pátek se čtou Janovy pašije. Obvykle nemají formu pouhého předčítání knězem jako při čtení evangelia v ostatních dnech roku, ale jsou částečně dramaticky ztvárňovány. Většinou je čtou tři lidé, kteří mají rozdělené role (Kristus, vypravěč a ostatní postavy), nebo jsou v tomto rozdělení zpívány. Někdy se při zpěvu zapojuje i sbor, který dostává roli lidu.
Pašijemi se v hudbě označuje ta skladba, která zpracovává doslovný či parafrázovaný evangelijní text o utrpení Ježíše Krista. Podle toho, kterým evangeliem se řídí, se rozlišují Matoušovy, Markovy, Lukášovy či Janovy pašije. Všechna čtyři pašijová vyprávění zpracoval například Johann Sebastian Bach (Matoušovy pašije), inspiraci v nich nalezl i Bohuslav Martinů (Řecké pašije).
