První senoseč probíhala nejpozději do poloviny června tak, aby stačila narůst ještě druhá tráva: otava. Druhá senoseč se odbývala zhruba čtyřicet až šedesát dnů po té první, v závislosti na počasí, a pokud se rok vydařil, v září se mohlo pokosit ještě potřetí. Hospodář dobře věděl, že kvalita trávy a usušeného sena z různých sečí je rozdílná: červnová tráva bývala mohutná, s dostatkem živin, kvůli přebytku vlákniny ale mohla být pro zvířata příliš tuhá. Otava už byla zpravidla nižší a jemnější, obsahovala totiž méně stonků, ale zato více listů.
Sečení kosou bylo doménou mužů, o sušení, shrabování a kopkování se staraly většinou ženy. Hotové seno se pak kupilo do menších kop a odváželo se do seníků.
Pěkná louka byla chloubou každého hospodáře. Mudrosloví praví: „Dbáš-li o louku, dbá ona o tebe.“
