Posvícení bylo vždy spojováno s poděkováním za hojnost, kterou přinesla sklizeň, a zatímco křesťané děkovali bohu, pohané děkovali především matičce zemi a jejich rituály byly provázeny obětními dary. A tak se ještě dlouho udržovaly ve vesnicích poměrně drastické způsoby obětování. Krev z obětovaného zvířete se nechávala vsakovat do země jako poděkování matce zemi. Lidé se tou krví také pomazávali, aby získali sílu obětovaného zvířete a přežili zimu bez úhony.
Všechny tyto obřady, při kterých docházelo ke slavnostní popravě kohouta, housera, kačera, kozla, vepříka či beránka jsou rubem lidových tradic. Dnes nás asi divně dojímá, jak se vůbec naši předci mohli kochat bolestí utýraného a ubíjeného zvířete za zvuků hudby a jásotu rozjařených diváků. V první polovině 19. století se proti těmto krvavým obřadům ozývaly hlasy, zejména pak kněžstvo. V druhé polovině 19. století pak tyto zvyky skoro vymizely.
