Nejprve několik štědrovečerních pověr s ořechy:
- Zdraví či nemoc lze věštit z ořechů. Pro nahlédnutí do své budoucnosti potřebujeme čtyři ořechy. Postup je velice jednoduchý: Ořechy rozlouskneme a když jsou jádra pěkná a zdravá, můžeme se radovat. Běda však nám, pokud najdeme jádra načernalá nebo dokonce zkažená. Čím větší počet ze čtyř věšteckých ořechů neodpovídá nejlepší kvalitě zaručující štěstí a zdraví, tím horší vyhlídky máme do příštích týdnů a měsíců.
- Rozloupne-li kdokoliv první z ořechů, které jsou připraveny k jídlu o štědrém večeru, a je prázdný, do roka již mezi živými nebude.
- Kdo si večer před Štědrým dnem připraví k posteli ořech, hned po probuzení ho ráno rozlouskne a nalačno ho sní, může si být jist, že se ho po celý rok nechytí ani jedna blecha.
- Po jídle dá hospodyně děvečce kousek vánočky, jablko a ořech s tím doložením, aby to dala studánce. Děvečka pak se slovy: „Studně, studničko! My ti přinášíme štědrého večera, abys nám dala na celý rok vody" hodí dary do studně.
- Při házení housky a ořechu do studny musí děvče honem odskočit, neboť kdyby slyšela „žbluňknutí", byla by voda celý rok kalná; jinak zůstane celý rok čistá.
- Skořápky ořechů od štědrovečerní večeře by měla svobodná děvčata vzít ke studni. Z které strany zaštěká pes, z té brzy přijde ženich na námluvy.
Ořešák královský – vlašský ořech
Ořech je odjakživa součástí stravy člověka. Záznamy na hliněných tabulkách v Mezopotámii potvrzují pěstování ořechů v proslulých Semiramidiných zahradách již kolem roku 2000 před Kristem. K nám měl ořešák královský (Juglans regia) dorazit před staletími z Itálie. U nás se rychle zabydlel a jeho využití bylo vždycky široké: ceněno bylo dřevo tohoto stromu, jeho plody se zpracovávaly v kuchyni, znala je také stará medicína, uplatnění našly i v kosmetice. Listy a dužina plodu se vyznačují zvláštní vůní, hořkou chutí a obsahují šťávu jejímž účinkem kůže, nehty a vlasy černají.
Pokud jde o původ slova ořech, patří výraz ořech k těm méně jasným. Dnešní etymologové konstatují, že všeslovanský „ořech“ má příbuzné v baltských jazycích a že je možná příbuzné s řeckým árya, ořechy.
Podle keltských legend je ořech symbolem koncentrované moudrosti.Ve starověku býval symbolem plodnosti a erotiky, jak dokazuje jeho latinský název Juglans regia, který vznikl spojením slov “glans” a “Jovis”, tedy Jupiterův žalud. Druhové jméno regia – královský – vyjadřuje úctu, kterou lidé k ořechům chovali. Pravidelná konzumace 5 ořechů (30g) denně po větším jídle pomáhá tělu vyrovnat se s negativním působením zkonzumovaných tuků. Výživná hodnota ořechů přesahuje výživnou hodnotu hovězího masa.
Jak vzniklo slovní spojení „to pravé ořechové“:
U slova ořech Slovník spisovného jazyka českého uvádí celkem pět významů: plod nebo část plodu rostlin vyznačující se tvrdým obalem, dále strom jinak zvaný ořešák, za třetí se ořech říká ořechovému dřevu. Za čtvrté je ořech leccos tvarem nebo velikostí ořechu podobného, tedy hrudka másla, druh tříděného uhlí, také součást samostřílu a za páté je ořech maso nejlepší jakosti, pocházející z telecí kýty. Slovo ořech, ale má ještě jeden význam a je to ve spojení s nečistokrevnými psi. Proč se jim tak říká se zdůvodňuje v časopisu Naše řeč z roku 1929: Typickou barvou srsti nečistokrevných psů má být barva ořechová.
Slovní spojení „to je pravé ořechové“ či „tohle není to pravé ořechové“, v nichž slovo ořechové vystupuje jako synonymum pro pravost, správnost a nefalšovanost vysvětluje etymolog Michal Novotný ve spojení s ořechovým dřevem a nábytku z něj vyrobeného, které se snad dá snadno falšovat.
Mattioli ve svém Herbáři ze 16. století říká:
Vlašské ořechy zadělávají se v květnu a červnu, dokud jsou ještě měkké a nedozrálé, do cukru a medu; v této přípravě jsou chutné a posilují žaludek. Zadělávají se tímto způsobem: kolem sv. Jana natrhej nové vlašské ořechy, propíchni je křížem malou špicí, oloupej z nich zevní hořkou kůru a moč je sedm až deset dní v čerstvé vodě studničné až zmizí jejich hořkost, pak je přistav na malý oheň do mírného varu až zkřehnou, nesmí však docela změknouti a pak je vysuš na řešetu. Dírky pak prostrč skořicí, řebíčky a pomorančovými kůrkami a vlej na ně cukr svařený do hustoty.
Dávají se obyčejně s ovocem na koláče, posilují zažívání, zahřívají všecky vnitřní orgány a brání výparům vystupovati vzhůru. Kolem sv. Jana vypalují také s utlučených zelených vlašských ořechů vodu, kterou dávají píti v době nákazy – epidemie, buď samotnou nebo dryákem. Tato voda rozhání také sedlou a sraženou krev.
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Vital 4/2009, napsala Miroslava Hejnová
vyobrazení: pohlednice, autor: Artuš Scheiner (1863, Benešov - 1938, Praha)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
