Naši předci věřili, že u lůžka nemocného stojí dva andělé, anděl života a duch smrti. Ti spolu zápasí, a kdo vyhraje, tomu nemocný člověk připadne. Umírající prý oznamuje svým příbuzným a známým svou smrt nějakým znamením, buď třikrát na okno zaťuká, něco silně zahřmotí nebo, že se dveře náhle samy od sebe otevřou. Znamením úmrtí můžou být další nevysvětlitelné úkazy, jako zastavení hodin, spadnutí obrazu ze stěny, sen o veselce a další. Zhasne-li knězi sloužícímu mši u oltáře svíce, je to znamením, že sám brzy bude povolán na věčnost. Vypravuje-li se však o někom živém, že zemřel, bude prý dlouho živ.
Sova a sýček zvěstovali blízké úmrtí:
Sovy byly našim předkům spojením s bohyní smrti Moranou, proto je považovali za ptáky věštící blízkou smrt. Na kterém stavení se usadil výr a houkal, tam se někdo brzy rozloučil se životem. Sova pálená svým křikem ohlašovala týden předem smrt nemocnému. Každý večer prý přiletěla k oknu a podívala se ostře na toho, kdo měl zemřít. V noci prý dokonce cvakala zobákem u okna a pokud si ji domácí nevšimli, tak zaklepala na okno, proto ji lid nazýval „smrtonoškou.“ Staré české pořekadlo pak praví: „Sova na střeše kvílí, umříti komus po chvíli.“ Kdyby se však podařilo volajícího ptáka zastřelit nebo chytit, nemocný prý by nezemřel.
Jako sova, tak i sýček svým křikem ohlašuje neštěstí a smrt. Jeho hlas si pověrčivý lid vykládal jako volání „pojď, pojď“, které značilo blízkou smrt nemocného člověka. Však se říká: „Kulich nikoho nadarmo nevolá.“ Nechá-li se za oknem zvonek a sova nebo sýček naň zazvoní, někdo v tom stavení brzy zemře. Sedne-li sýček nebo kulich na okno světnice, kde leží nemocný, a houká, je to znamení, že zemře v krátké době. Někde se věří, že sedne-li sýček na střechu stavení, zemře tam někdo do roku. Přiletí-li na okno kalous a křičí, má se hned druhý den okno otřít, aby někdo z domácích nešel za nebožtíkem. Někde věří, že duše v podobě kulicha pláče.
Ale nejen sovy, nýbrž i jiní ptáci ohlašují člověku blížící se smrt. Vletí-li do světnice malý ptáček střízlíček, ohlašuje prý smrt někomu z domácích. Usadí-li se na některém domě hejno kavek, znamená to, že někdo buď těžce onemocní nebo zemře. Křičí-li blízko stavení ťuhýk, říká se na Bydžovsku, že se někdo v tom stavení rozžehná se životem. Krouží-li nad stavením havran, prý se v tom stavení někdo oběsí, takovou zvěst přináší i krkavci, kteří v divném víru kolem stavení poletují. Ve Slezsku se říká, že když kukačka-li 9krát zakuká po sobě, přivolává smrť.
Psi a kočky také zvěstovali blízké úmrtí:
V Jablonci se jako přízrak smrti zjevuje mléčná kočička, což je strašidelná bílá kočka, která si najednou sedne na venkovní parapet okna a silně přede. Jakmile se objeví, nemocný určitě do dvou hodin zemře.
Psi mají tak ostrý zrak a čich, že sami poznají příchod smrti, když se blíží k domu. Vyjí prý smrti vstříc. V Jilemnici platí za předzvěst smrti, když pes štěká a otáčí se přitom hřbetem proti domu. V Luštěnicích se říká, že zde obchází velký černý pes, který ulehne vždy před tím domem, kde leží umírající člověk. Když nemocný zemře zmizí i pes.
Když nějaký pes silně vyje, zemře někdo tím směrem, kterým směřuje jeho čumák.
Když nějaký člověk umírá, vyjí přitom psi. Říká se, že vidí smrt. Když je člověk odežene a stoupne si na jejich místo, pak vidí také smrt. Jedna stará žena se o tom chtěla sama přesvědčit, byla, ale roztrhána na kousky.
Další zvířata jako nositelé špatných zpráv:
- Zakokrhá-li slepice na osamělém místě, znamená to, že někdo zemře.
- Vedle sýčka zaujímá černá slepice nemilý úkol prorokyně smrti, zakokrhá-li totiž černá slepice na dvoře, zlé to je znamení, a někdo z domácích jistě zernře. A což když taková slepice snese vejce se dvěma žloutky! To je teprve smrt jistá.
- Podobně oznamuje smrt někomu z domácích, vylétne-li na plot a třepajíc křídly zakokrhá.
- Na Valašsku věří, že v domě nebo nablízku někdo zemře, pokud zakokrhá-li kura ráno. Neštěstí jde, ale předejít, pokud se hned slepice zabije, obyčejně ji hospodyně usekne hlavu.
- Kokrhá-li kohout do dveří někoho z domácích, brzy prý jej vykokrhá: oznamuje mu smrt.
- Zahyne-li kohout, umře prý brzy i hospodář.
- Kokrhá-li kohout při pohřbu, v krátké době v tom stavení někdo zemře.
- Má-li zemřít hospodář, vystěhují prý se čápi z toho stavení.
- Stejně i straka prorokuje, usadí-li se někde na stromě blíže statku a dá-li se do krákoráni. Spěchají hned domácí, aby ji zahnali.
- Smrt věští také krtek, jestliže ryje někde pod prahem ve statku nebo na hřbitově na hrobě některého z našeho příbuzenstva. Tu prý někdo z rodiny nebo z přátel našich jistě zemře.
- Spatří-li kdo z jara prvního bílého motýla, zemře prý během roku, červený motýl znamenají oční bolesti
- Známý lišaj smrtihlav, mající na hřbetě hnědožlutý nákres v podobě lidské lebky, je také zvěstovatelem smrti. Večer lítá rád za světlem, a tak se často dostane do lidských obydlí, kde působí skutečné zděšení. Pověrčiví lidé věřili, že zemře někdo z domácích, dříve, nežli bude měsíc v úplňku. Také jeho žalostný zvuk, jež vydává, když je chycen přidává na tajemné příšernosti.
- Smutník, zvaný smrtník, žijící ve ztrouchnivělém dřevě, je někde znamením smrti. Kdo spatří smrtníka, tak věří, že někdo z domácích zemře.
- Ještě více se však lid obával známého červotoče umrlčího, jemuž lid říká „umrlčí hodinky“ nebo „umrlčí mlýnek“, ale i „umíráček“. Žije ve starém dřevě a klepáním tvrdým svým štítkem přivolává samičku, což se podobá tikání hodinek. Jeho klepání považují za znamení, že někdo zemře. Na Novobydžovsku se říkalo: „Slyšíš-li červotoče umrlčího klepati, umře ti z přátel, na koho si právě vzpomínáš.“
Nositelé špatných zpráv: stromy, rostliny
- Úmrtí také oznamuje známá rostlina divizna. Místy se věří, že červená rosa na diviznovém květu, který roste na hřbitově znamená krev toho, kdo příštího dne dokoná svůj život.
- Z rostlinstva vůbec převzala myrta smutný tento úkol. Jestli myrta kvete nebo jestli náhle opadává, znamenají tyto úkazy blízkou smrt v rodině.
- Kvetoucí jabloň na podzim znamená též smrt.
- Jetelový sedmilístek oznamuje tomu, kdo jej nalezne, že do roku zemře.
- Uschne-li na zahradě náhle hruška, zemře prý majitel v krátkém čase.
Nositelé špatných zpráv: sny
- Když se nemocnému zdá, že jede na bílém koni, měl by se připravit na smrt. To samé platí, když se někomu zdá, že bílí koně vezou z domu hnůj.
- Podobně platí za přízrak smrti, když se někomu zdá, že někomu vypadl z pusy zub.
- Když někdo ve snu vidí svatbu, pak zemřou ti lidé, které v něm viděl jako ženicha a nevěstu.
- Zdá-li se nám v zimě o kvetoucí lípě aneb o dlouhém dříví, jež ve snách bud' měříme nebo počítáme, smrt máme na blízku.
- Kdo ve snách houby sbírá, může býti jist, že někdo z přátel nás brzy opustí.
Nositelé špatných zpráv: svatba
- O svatbách, kdy člověk oddává se veselí, nezapomíná lid náš na smrt a pozoruje bedlivě vše vůkol sebe, z čeho by se na blízkou smrt soudit mohlo. Jdou-li neb jedou-li svatebčané do kostela na oddavky a potkají-li pohřeb, zlé to pro ně znamení. Smrt prý je na blízku.
- Zhasne-li při oddavkách na oltáři svíce, jeden z nových manželů brzy zemře, a to ten, na jehož straně svíce byla shasla.
- Stejný osud očekává toho, kdo jde ofěrou o svatbách a zpozoruje, že mu svíce, jež mu byla z ofěry podána, zhasla.
- Zdá-li se nám o svatbách, smrt v příbuzenstvu můžeme jistě očekávati.
Nositelé špatných zpráv: ostatní
- Když se někdo nenadále otřese, jako kdyby mu přešel mráz po zádech, říká: „Smrt na mě sáhla.“
- Když se sní pečená husa, dávají „trhačku“ (klíční kost v podobě podkovy) na kamna usušit a pak ji dva trhají. Kdo utrhne menší kus, umře dříve nežli šťastnější druh.
- Je-li veliký vítr, někdo se oběsil. (ze Slezska)
- Jdou-li s novorozeňátkem ke křtu a potkají-li pohřeb, do dne a do roka novorozeňátko nevydrží.
- Z kadidelnice, když kouř od oltáře jde na lidi, to na nový týden někdo z farnosti umře. (ze Slezska)
- Komu se v pátek štká, toho smrť zpomíná. (ze Slezska)
- Do domu nově vystavěného, než se tam přestěhujeme, má se hoditi něco živého např. kočka, nebo kdo první do něho vkročí, ten do roku umře. (ze Slezska)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, Josef Virgil Grohmann - Pověry a obyčeje v Čechách a na Moravě
kniha Český lid, Karel Pejml (Narozen 26.1.1892 v Příbrami, zemřel 2. 3. 1965 v Praze. PhMr., JUDr., PhDr., RNDr., kulturní historik. Práce v oborech etnografie, přírodovědy, alchymie, lékárnictví, autor životopisu Jana Evangelisty Purkyně, editor herbáře Adama Zalužanského.)
