Když léto ke konci se schyluje, na stromech dozrávají švestky, zvolna se dobarvují do svého nádherného tmavomodrého odstínu a když jsou i pěkně ojíněné, radost pohledět. Přijdou sadaři, švestky ze stromů očešou, naloží do košíků a odvážejí je do města. Když se tam na trhu ukáží první švestky, děti se těší, že nastala doba švestkových knedlíků a čekají, až maminka zajde na trh k ovocnářce.
Vábivě leží to temně modré ovoce na ošatce, které ovocnářka vychvaluje, že její švestky jsou sladké, jako med a nikdo lepší daleko široko nemá. Maminka neodolá a košík jich koupí, co pak následuje, to už obrázky samy povídají:
Švestkové knedlíky, to jsou prostě hody! A přece se někdo švestkám netěší, a to jsou pijáci piva.
Říká se, že v době švestek bývá pivo nakyslé. Nevíme proč, ale prý je tomu tak. Tu pan soused sedí celý rozmrzelý u své sklenice a přemýšlí, kdy už bude po švestkách. Raději knedlíků oželí, než dobrého piva.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: kniha: Všehochuť, 1939, napsal: Adolf Wenig (1874 - 1940, Praha)
vyobrazení: ilustrace, autor: Mikoláš Aleš (1852, Mirotice - 1913, Praha)
