O štědrovečerní večeři a jídelníčku - popisuje významná česká etnografka Jiřina Langhammerová, dlouholetá vedoucí národopisného oddělení Národního muzea
Jídelníček měl svá pravidla, nejedlo se většinou maso. Ve vesnických rodinách nebývala typická ani ryba, i když i tyto zásady nebyly všeplatné. Sestavu jídel lze rámcově shrnout následovně. Po modlitbě a požití zvlášť připravené oplatky nebo kousku chleba s medem se podávala polévka. Tradiční se vařila z luštěnin – čočky a hlavně hrachu. Hrách sám má v rituálech význam nárůstů bohatství – snadno bobtná, nabývá objemu. Má proto svůj skrytý symbol nejen ve zvykloslovných objektech, ale i ve své základní podstatě potraviny. Podobný význam měly i další složky štědrovečerní stravy. Typy jídel měly krajové varianty. Na Valašsku se dlouho v jídelníčku držela pohanková kaše, jinde kaše jahelná s medem. Častým hlavním jídlem byl nákyp s příměsí hub, v Podkrkonoší zvaný hubník, ve středních Čechách kuba. V Polabí zůstaly dlouho na jídelníčku Štědrého večera peciválky, speciální pečivo, polévané švestkovou omáčkou nebo sirupem a řada podobných regionálně i místně rozdílných pokrmů. Tato jídla zůstávala typická ve štědrovečerním jídelníčku obvykle až do 20. století. Dnešní typické jídlo – smažený kapr s bramborovým salátem, který můžeme chápat jako jistou obdobu tradičních míchaných pokrmů, je dnes evropskou raritou české štědrovečerní tabule.
Součástí večeře bylo a zůstalo ovoce
Sušené domácí ovoce – křížaly, sušené hrušky, švestky, rozinky aj. se v minulosti podávaly ve vařené směsi jako velmi chutná příloha zvaná muzika nebo odvárka. Samozřejmou součástí večeře byla čerstvá jablka a ořechy. Jejich význam je přenesl v jídelníčku Vánoc přes staletí. Především samotné jablko patří k významným objektům zvykoslovné tradice. Jak pro svou podobu – krásného červeného plodu, tak pro skrytou podstatu, spjatou se vzdáleným symbolem erotiky a plodnosti. Vedle jablka jsou dodnes typickým doplňkem stolu ořechy. Ty mají méně známou, ale rovněž výmluvnou roli v řadě zvyků – nejen jako pokrm či dobová pochoutka, ale i pro svou podobu, jako plodina „mnohostní“, signalizující množstvím bohatství.
