O Štědrém dnu na našem venkově - večeře – vyprávění z časů, kdy se hezky žilo, když veselo bylo. (kolem roku 1880 a možná ještě dříve)
Věštby a pověry Štědrého dne - večer
Konečně hospodyně ohlašuje, že jest večeře hotova, děti se hrnou na svá místa, ale hospodář počítá nebude-li stolujících lichý počet, jinak by si někam poslal pro hosta. Než si sednou, stoupají holou nohou na sekyru na zemi ležící — aby jim v příštím roce nohy nebolavěly. A tu již hospodyně nese velikou mísu kouřící se polévky, a tou je buď rybí nebo zapražená se svítkem. Hospodář vstává, žehná se křížem, a světnicí zní stará modlitba:
»Oči všech doufají v Tebe, Hospodine, a Ty jim dáváš pokrm v čas příhodný.«
Ostatní stojíce šeptem doprovázejí předříkávajícího. Dozní závěrek modlitby:
»stolu nebeského rač nás účastny učiní ti, Kriste, králi věčné slávy, amen.«
»Tak nám požehnej Pán Bůh vespolek vším dobrým,
abychom se tu za rok zase všichni ve zdraví shledali,«
