O původu lidové jarní slavnosti Slamník, veselá to historie

V Bubnech byl prý ustanoven za kněze jistý výborný kazatel, kterýžto vynikal znamenitou výmluvností, nikoliv však svou osobou, byl tak maličké postavy, že když vystoupil na kazatelnu, byla mu jenom hlava viděti, což vážnosti slovu Božímu bylo na újmu. V postě a o Velikonočních svátcích hrnulo se vždy tolik lidstva na kázání do Buben, že malý kostelík, který, jak známo, na vršku na Belvederu stojí, nemohl všechny pojmouti, a proto aby každý mohl býti účasten výborného kázání, byla kazatelna vynesena ven před kostel, a tu v Boží přírodě kázal pak malý kněz nepřehlednému davu posluchačů, mezi nimiž bývalo vždy nejvíce krejčích. Tito ustanovili se na tom, že udělají malému kazateli pod nohy slamník, aby takto vyvýšen nerušil sám svou malou osobou příznivý dojem svého kázaní. A tak také učinili. A když se v Praze rozneslo, že v Bubnech káže pan páter na slamníku, scházelo se tam takové množství nábožného lidu, že se z toho časem stala slavnost, ježto hlavně krejčí slavívali na památku výborného svého nápadu.